Láska, sex a rozchody? Povídky na tělo skrývají mnohem víc.

recenze

Povídky na tělo (2017) 3 z 5 / sassenkka
Povídky na tělo

Tato útlounká knížka povídek vzbuzuje díky krásně tyrkysovým deskám pocit pohody a milého čtení. Název však napovídá něco trochu jiného. Tak jak to tedy s povídkami je? Jsou na tělo?

Šestnáct různě dlouhých povídek pojednává o rozmanitých tématech. Čtenář může s postavami vzpomínat na mládí, zažívat vášeň, peskovat děti, čelit trapasům, potkat dávnou lásku, rmoutit se kvůli nemoci milovaného člověka, nebo si povídat o těch nejintimnějších záležitostech s osobou, kterou zná pět minut. Některé povídky nás přinutí k zamyšlení, jiné aspoň pobaví. Kniha slibuje jako hlavní téma partnerské vztahy, ale lze v ní najít mnohem víc.

Je nutno zmínit, že bez některých povídek by se tato kniha určitě obešla. Mnohé příběhy nás dokáží vtáhnout do děje velmi rychle, postavy si zamilujeme a těšíme se, jak se bude jejich osud vyvíjet. Ale najednou bum! Povídka končí. A je to škoda. Naopak je zde i pár takových, které rozhodně mohly zůstat schované u autorky v šuplíku, a přenechat své místo těm, kterým by slušelo být o pár stran delší.

Povídky na tělo skrývají mnohem víc, než jen pár krátkých příběhů s plochými postavami, jak by se mohlo na první pohled zdát. Velmi záleží na tom, jak k nim čtenář přistoupí, a zda se mu chce číst mezi řádky. Autorka nás prostřednictvím osudů jednotlivých postav nenutí zaujímat určité postoje. Ale pokud to čtenář dovolí, přinutí ho zamyslet se třeba nad tím, co je v životě skutečně důležité, jaké sny jsme měli, když jsme byli malí, nebo jestli se vždy chováme tak, jak bychom to očekávali od ostatních.

Myslím, že je na každém z nás, zda si z Povídek na tělo udělá jen pohodové čtení, nebo se donutí i zapřemýšlet. Každopádně se jedná o čtivou knihu, která rozhodně neurazí.

Komentáře (0)

Přidat komentář