Láska s vůní papíru

recenze

Poslední dopis od tvé lásky (2013) / monushka (423 views)
Láska s vůní papíru
Jsem romantická duše. Občas prostě potřebuji romantiku. Buď to jí prožívat a nebo si alespoň přečíst pořádný romantický příběh. Když v červnu loňského roku vyšla kniha anglické spisovatelky Jojo Moyesové s názvem Než jsem tě poznala, tuto knihu jsem měla přečtenou za pár večerů a příběh si získal mé srdce. Po dočtení jsem věděla, že cokoliv dalšího od této autorky vyjde, prostě musím přečíst. A dočkala jsem se od ní hned další knihy, tentokráte s názvem Poslední dopis od tvé lásky.

Ačkoliv Poslední dopis od tvé lásky vyšel již ke konci loňského roku, k jeho přečtení jsem se dostala teprve nedávno. Čas je prostě neúprosný a já ho, bohužel, nemám dostatek. Na čtení mám navíc ráda absolutní klid a dobré rozpoložení, protože teprve pak si můžu knihu pořádně vychutnat.

Kniha má nádherný romantický název a už podle něj, a také podle obálky, jsem tušila, že nebudu zklamaná a ta potřebná dávka romantiky mi bude nabídnuta. Navíc tato kniha byla ohodnocena cenou Romantic Novel of The Year Award 2011. Tuto cenu by přece neudělili jen tak ledajakému dílu. Nebo snad ano?

Tak moc bych si přála umět cestovat do minulosti. Do doby, kdy neexistovaly žádné mobily a do doby, kdy byli lidé závislí na tužce a papíru. Své myšlenky umisťovali na papír a o to více pak vážili svá slova a sliby. V té době si samu sebe umím představit.

Poslední dopis od tvé lásky má hned dvě dějové linky. Takže co se týče druhé (minulost), pro mě důležitější, dějové linky příběhu, byla jsem naprosto spokojena. V tomto příběhu se ocitáme v roce 1960. Důležitou postavou se pro nás stává mladá dáma Jennifer Stirlingová, která se po vážně autonehodě probouzí v jedné londýnské nemocnici, kde zjišťuje, že si ze svého dosavadního života absolutně na nic nevzpomíná. Ale Jennifer se musí vrátit zpátky do svého života, musí si vzpomenout… I když jí vzpomínky budou hodně bolet, musí s nimi bojovat. Ne vždy je totiž život růžový.

Aby toho nebylo málo, ocitáme se i v současné době, kde nám bude hlavní “průvodkyni” dělat Ellie Haworthová, která pracuje jako novinářka a která je bezhlavě zamilovaná do ženatého muže. Někdo jí může soudit, jiný pochopí. Ellie se svým životem protlouká, jak se dá. V práci moc neboduje, ale to vše se změní, když v novinářském archivu narazí na dopis, v němž neznámý muž prosí svou milenku, aby kvůli němu nadobro opustila svého manžela a utekla s ním, s milencem.

Na svou dobu to byl docela nebezpečný počin, protože dokážete si představit následky toho, kdyby se tato informace náhodou provalila? V té době byly ženy věrné svým mužům. Ano, docházelo ke sňatkům z rozumu, ale žena se musela podřídit a musela být vděčná za to, co má doma. Ale kdo je onou tajemnou ženou, která se měla rozhodnout pro tento razantní a riskantní krok? A jak se nakonec tato žena asi rozhodla? Nezbývá víc než domněnky. A nebo… A nebo prostě začít pátrat po tajemném Bootovi a tajemné ženě.

A tak díky tomu cestujeme z přítomnosti do minulosti a naopak. Rozplétá se před námi celý milostný příběh, ze kterého se poučí nejen dva hlavní hrdinové, ale také Ellie se rozhodne podniknout razantní kroky, které snad pomohou její cestě ke štěstí a k lásce. Ale místy je tato cesta trnitá pro všechny hrdiny příběhu, nejen pro ty v minulosti, ale také v přítomnosti. Jak si s nástrahami poradí?

Líbilo se mi pojetí snad nejdůležitějšího tématu v příběhu, a to zamilovanosti v zakázaném území. Ellie je zamilovaná do ženatého muže a tajemný Boot do vdané ženy. Každý žijí v jiné době, pohled na nevěru se za tu spoustu let změnil a my díky tomu můžeme soucítit snad s každým. Nejen s tím podváděným, ale i osobou, která se nevěry dopustí. Navíc v celé knize můžeme, nejen díky dopisům, poznat detailní popis skoro všech zúčastněných.

Mně byla nejsympatičtější Ellie. Ne kvůli svému milenci, ale pro její práci novinářky, pro její zápal akce a pro její upřímnost a občasnou naivitu. Místy prostě jako bych se viděla.

Příběh byl vymyšlen velmi dobře, ale místy mi při čtení něco vadilo. Čekala jsem stejně dojemný a barvitý příběh jako byla autorčině předchozí kniha, Než jsem tě poznala. U té jsem prožila veškeré emoce, které snad člověk může prožít a totéž jsem očekávala od Posledního dopisu od tvé lásky. Ale toho jsem se bohužel nedočkala. Místy jsem ztrácela přehled v dění a místy mi nešlo úplně dobře se vžít do příběhu. Poslední dopis od tvé lásky se mnou strávila několik večerů, nejen pár, protože jsem se musela na čtení více soustředit. Ale i přesto jsem si nakonec svou dávku romantiky a hezký čtenářský zážitek zasloužila.

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2013
Počet stran: 472
Překlad: Lucie Mikolajková

Komentáře (0)

kniha Poslední dopis od tvé lásky recenze