Láska jako z pohádky

recenze

Láska mezi písmenky (2016) / DariDerek

"Smrt je host, kterého jste nezvali. Přichází ve chvíli, kdy ho nejméně čekáte, kdy se vám to nejméně hodí a kdy na něj nejste připraveni.
Je to nečekaná rána.
Stín, který vás pronásleduje.
Důvod, proč se neustále ohlížíte za sebe."

Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné - dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejným klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje. Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

Tohle jsem nečekala. Nevěřila bych, že mě může pohádka takto bavit a při čtení jsem si užívala každé písmenko. Všechny hlavní postavy mi byly sympatické, nikdo mi nijak zvlášť nevadil. I "včelí královna" Allie mi zapadala do děje a neřešila jsem její tupost. :)
Kniha se četla dobře, svižný děj, který není ničím zdržován, žádnými zdlouhavými popisy, pocity hrdinů, žádným negativním prvkem, takže přečteno za chvíli. Konkrétně, za jeden den. Jednu cestu ve vlaku. Ostrava, Praha a zpět. Plus cesta v autě domů - samozřejmě jako spolujezdec. :)

Ohromně jsem si užívala námět příběhu, princ z pohádky se objeví ve světě jako "kluk od vedle". Tohle kdyby se dělo, tak už mám doma Tobiase alias Čtyřku nebo Jace z Nástrojů smrti. A vlastně mi by nevadilo mít je oba. Plus mnoho dalších. Třeba k nim Morfea z trilogie Šepotání... :) Se prostě zamilovávám hodně často. Hlavní hrdinka Delilah má štěstí, že si četla pořád jen tu jednu pohádku dokola.

"Naděje vás přiměje podívat se ven z okna, jestli už přestalo pršet.
Naděje vás přiměje věřit, že se vám ozve.
Naděje vás přiměje koupit si džíny, které vás lehce škrtí.
S nadějí si dáváte šupinu pod talíř a oblékáte pyžamo naruby, kdy přivoláváte sněhovou kalamitu, abyste nemuseli do školy.
S nadějí ráno vstáváte a večer chodíte spát.
Díky naději věříme, že může být jenom líp.
Díky naději žijeme dál."

Knihu jsem si chtěla koupit z jednoho jediného důvodu. Autor! Respektive autorka. Protože mám hrozně ráda její knihy, tak tohle byla jasná volba. A nespletla jsem se.
Je to nádherná pohádka, při jejím čtení si každá holka, slečna či žena uvědomí, že láska dokáže být krutá, ale krásná zároveň a že s nadějí a vírou jde i nemožné. Já si čtení užila, odpočinula si a jen sama sobě potvrdila, že kde se mihne Jodi Picoult, tam je zaručeno pohlazení u srdce.

Jsem hrozně ráda za čas strávený v příběhu, byla to pro mě velká pohoda, velký odpočinek od všech těch detektivek a thrillerů a příjemné překvapení.
Dámy, jestli si chcete uklidnit nervy, povzdychat si a přečíst si opravdu něco milého, hezkého a laskavého, tak sáhněte po tomto kousku. Věřím, že nebudete litovat. Pohádky má ráda každá žena a všechny si ji chtějí zažít, tak začněte touto knížkou, třeba to bude začátek vaší pohádky... :)

Mějte se krásně!
Daramegan

Komentáře (13)

Přidat komentář

---