Lars, ten tvrdej chleba má

recenze

Říkají mi Lars (2018) / Aaliyan
Lars, ten tvrdej chleba má
Obálka knihy Říkají mi Lars slibuje „říznou krimi z Prahy“. Autor vystupuje pod pseudonymem a z jeho životopisu si můžeme o koho jde leda domýšlet. Každopádně netuším, kdo se skrývá za jménem Daniel Gris, ale ať je to kdokoliv, určitě nejde o nováčka na literárním poli.

Od prvních stran jsem se po hodně dlouhé době konečně cítila jako ten starý dobrý čtenář, co klouže po textu očima a nedokáže zastavit. A nejen já, ani Lars ve svém vypravování to nedokázal. Rozjel se s první větou a zastavil až na konci, kdy jsem s vytřeštěnýma očima hledala další stránku, kde se dozvím něco dalšího, ale ona nebyla! Říkám si, že jestli šlo autorovi o to nechat čtenáře v šoku, tak se mu to povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Ale pěkně od začátku …

Lars dostane úkol, má pomoci postaršímu milionáři jménem Solomon zbavit se jeho manželky, aby si mohl vzít jinou, o mnoho let mladší, dívku jménem Bonnie. Nechce ji zabít, jen pouze „načapat“, zařídit, aby mu jednoduše někde zahnula a aby k tomu byly jasné důkazy. Odměna je vysoká a tak se do toho Lars pustí. Přestože paní, kterou má „smést ze stolu“ je slušný suchar, nedá se tím odradit. Má svoje páky, svoje lidi, spoustu kamarádů, kterým věří, a tady přesně ví, koho oslovit, aby se Solomonova žena chytla.

Dan odvede dobrou práci, Solomon je spokojený, Lars dostane zaplaceno a všechno je tak, jak má být. Ovšem jen do doby, než je nalezeno Danovo tělo a Solomon volá o pomoc, protože jeho milovanou Bonnie někdo unesl.

Myslím, že ten příběh sám není ničím originální. Je to klasický „akčňák“. Lars mi svou osobností příšerně připomínal Vina Diesla ve filmu XXX. Pro ty, kdo ten film viděli, asi není potřeba vysvětlovat nic dál. :-)

Lars je soukromé očko, které kromě různých „bokovek“ jako byla práce pro Solomona, ještě pomáhá i samotné policii, vlastní bar a sní o domu na pláži. Co ale knize dává švih a spád je právě jeho přístup k životu, navíc má naprosto neotesaný jazyk, hlášky, které vypouští do éteru, jsou prostě bezkonkurenční, ke všemu se staví jako správný „ultramegakiller“ a to je přesně to, co slibuje anotace, a já jsem hrozně ráda, že můžu po dlouhé době říct, že sliby v ní uvedené jsou skutečnou náplní knihy.

Zapomeňte na zdlouhavé popisy, na složité věty, tady se jde rovnou k věci, rychle, stručně výstižně, a přitom s grácií, jaká se v knihách dnes hledá opravdu těžko.

Takže, kdo si chcete zastřílet, kdo se chcete seznámit s krásnýma holkama, obohatit slovník o pár nových výrazů, kdo se chcete smát, ale přitom zůstat v trvalém mírném napětí a v závěru zůstat stát s otevřenou pusou, sáhněte po Larsovi, je to pecka.

Komentáře (0)

kniha Říkají mi Lars recenze