Kukačka už nelétá

recenze

Volání Kukačky (2014) / monushka

Mým nejčastěji čteným literárním žánrem jsou detektivky. Ačkoliv dávám přednost detektivkám od severských autorů, nepohrdnu ani detektivkami osvědčených spisovatelů a “nováčků”.

V případě knihy Volání kukačky, ačkoliv by vás mohlo zmást jméno Robert Galbraith, se o spisovatelského nováčka ale rozhodně nejedná. Pod drsným mužským jménem se totiž ve skutečnosti skrývá britská spisovatelka J.K. Rowling, která se do čtenářského povědomí dostala díky svým knihám o čarodějnickém učni Harrym Potterovi. Poté, co u nás v průběhu loňského roku vyšel její společenský román s názvem Prázdné místo, nyní vychází její první detektivka. Vydává jí nakladatelství Albatros Plus a na pultech knihkupectví by se měla objevit v nejbližších dnech.

Nechápu jednu věc - proč se spisovatelé musí skrývat pod pseudonymy? Stejně si čtenář dílo spojí s vlastním jménem spisovatele a ne tím, které je uvedeno na obálce knihy. A pokud kniha splní očekávání čtenáře, je dle mého názoru zbytečné, abychom si ke knize přiřadili jméno člověka, který neexistuje.Snad mi proto odpustíte, že v případě autora Volání kukačky budu psát o J. K. Rowling, ne o pseudonymu. Celkově by to vadit nemělo, protože se nám jedná hlavně o dílo samotné.

Musím se přiznat, že J. K. Rowling jsem do současné doby znala pouze jako autorku postavy, která se stala fenoménem po celém světě - Harryho Pottera. Když její první kniha s učněm, který se vydává do Bradavic, u nás spatřila poprvé světlo světa, chodila jsem na střední školu. Bohužel mě do současné doby prozatím Harry Potter neoslovil a snad nejsem jediná, která zatím nepřečetla ani jeden jeho příběh.

Když jsem slyšela spoustu kritiky a jen malé množství chvály na Rowlingové román Prázdné místo, byla jsem zvědavá, co bude následovat. Zda-li od ní můžeme čekat něco, o čem by se mezi čtenáři mluvilo spíše v kladných větách. Proto když se mi naskytla možnost přečíst si její (Galbraithovo) detektivku Volání kukačky, nemohla jsem si to nechat ujít.

Zpočátku se mě držela jistá opatrnost a předsudky, ale s ubývajícími stránkami mě předsudky opouštěly a já musela uznat, že detektivní žánr této spisovatelce sedne jako na míru ušité šaty. Dovolte mi, abych vás tímto přirovnáním uvítala do prostředí Volání kukačky, a to do světa módy, mezi topmodelky.

Jedné topmodelky se totiž týká celý příběh. Lula Landyová, třiadvacetiletá mladá dáma, které se splnil sen nejedné dospívající slečny, se totiž jednoho zimního rána, mezi druhou a třetí hodinou ranní, zřítí z balkónu svého krátce pronajatého luxusního bytu v londýnské čtvrti Mayfair a je na místě mrtvá.

Proč? Co jí v životě scházelo? Vždyť měla náhradní rodinu, kterou milovala a která milovala jí kvůli ní samotné a ne kvůli penězům či její slávě. Měla přítele, se kterým se po jejich rozchodu zase dala dohromady. A navíc ve dnech předcházejících její smrti zjistila i důležité informace o svých biologických rodičích.

A právě tyto otázky vrtají hlavou hlavně jejímu bratrovi. Ten totiž nevěří tomu, že by jeho sestra mohla spáchat sebevraždu. Z tohoto důvodu se obrací na soukromého detektiva, Cormorana Strikea. Cormoran je pěkný kus pětatřicetiletého chlapa. Váží 102 kilo a v minulosti sloužil u vojenské policie v Afgánistánu, kde si přivodil nejen šrámy na duši, ale i jedno těžké fyzické zranění.

Cormoran se pouští na přání klienta do vyšetřování a nám se tím otevírá spousta dveří, díky kterým můžeme vstoupit do života Luly předcházejícího její smrti a do světa módy, slávy, peněz, drog a celebrit.

Hledání pravdy nám zabere poměrně dost času, protože Cormoran je při své práci velmi pečlivý a vyslechne opravdu každého, kdo měl s Lulou co do činění. Při práci mu pomáhá jeho asistentka Robin, která mi hned byla sympatická. A nejen ona, samotný Cormoran na mě působil dojmem chytrého a nebojácného muže, který se snaží dopátrat pravdy za každou cenu. Podaří se mu zjistit, jaký byl večer předcházející smrti topmodelky? Byly v jejím životě vždy jen ta světlá místa a nebo to neměla zase tak jednoduché, jak by si mnozí z nás mohli myslet? A spáchala tedy sebevraždu a nebo jí k ní někdo dopomohl?

Při veškerém pátrání jsme několikrát svedeni z cesty. Několikrát jsem musela použít svůj mozek, abych přehodnotila své závěry a několikrát jsem musela začít i od začátku, ale závěr knihy, tak ten byl hodně překvapivý.

Kniha je složena z prologu, ve kterém se dostaneme do mrazivého brzkého rána na místo činu. Pak se přesuneme o tři měsíce později, kdy se seznámíme s Cormoranem. Tato doba je rozdělena do pěti částí a my zjišťujeme, že za vším by mohlo být schováno daleko více než se na první pohled zdá. Když se blížíme ke konci, čeká na nás epilog a jako třešnička na dortu - deset dní později.

Rowlingová v knize dobře volí slova a používá i výrazy z daného prostředí.

Volání kukačky je příběhem, ve kterém se na nám po dočtení podaří odpovědět na všechny důležité otázky a nám se pak může utvořit celkový obrázek Luly, jejího života a smrti. Pokud si lámete hlavu nad tím, proč zrovna název Volání kukačky, tak vám povím, že kukačka byla Lulyina přezdívka.

Jak jsem již psala, na začátku se mě držely jisté pochybnosti ohledně kvality tohoto díla, ale mně tato kniha hodně zaujala, líbila se mi a díky tomu se v budoucnu seznámím i s dalšími knihami této spisovatelky.

Pro někoho možná nevýhoda, ale pro mě osobně výhoda - Volání kukačky je prvním případem, ve kterém se setkáváme s Cormoranem Strikem. Takže já už se teď upřímně těším na další setkání s ním.

Nakladatelství: Albatros Plus
Rok vydání: 2014
Počet stran: 480
Překlad: Ladislav Šenkýř

Komentáře (6)

Přidat komentář

---