Krvavé země

recenze

Krvavé události na východní frontě nemají v evropských dějinách 20. století obdoby a Snyderova publikace je toho důkazem. Jedná se o dílo, které svým obsahem překvapí i sebevětší znalce druhé světové války. Snyder krom holých informací předává dalším generacím své názory a skrze výklad se snaží také o poučení do budoucna a vyvracení některých fám o východní frontě kolujících mezi laiky.
Autor se na rozdíl od striktních zastánců pozitivismu příliš nezabývá poznámkovým aparátem, dílo ostatně není pouhou vědeckou knihou. Publikace kromě znaků odborné literatury nese také prvky eseje a místy i beletrie. Snyder se nesnaží čtenáři předat strohá fakta, nýbrž chce, aby se čtenář vžil do role běžného občana jedné z krvavých zemí dané doby. Tohoto cíle chce dosáhnout nejen pomocí čísel a letopočtů, ale především díky častým citacím svědků krvavých událostí.
Kniha je bezpochyby značným přínosem pro americkou historiografii, několik much je ale třeba zmínit. I přes volnější styl psaní (absence poznámek pod čarou apod.) se v díle nachází překvapivé množství číslic, které většinou odkazují na počet mrtvých určité události. Nepochybně musíme čtenáře informovat o počtu obětí, pokud chceme popisovat dobové hrůzy, v Krvavých zemích ale kvůli nadměrnému užívání čísel některé pasáže působí spíše jako účtenka než literatura. Ne vždy si je čtenář jist, zda se jedná o autorův záměr (šokovat čísly), nebo o prostou Snyderovu zálibu v číslicích.
Rozhodně se jedná o jedno z nejhodnotnějších děl současné americké, či dokonce světové historiografie. Kniha, od které jsem měl velká očekávání, rozhodně nezklamala. Pevně věřím, že si Snyder díky Krvavým zemím najde oblibu i mezi čtenáři středoevropského a východoevropského prostoru.

Komentáře (0)