Krvavá česká kotlina

recenze

Soubor příběhů Osudové okamžiky se mi dostal do rukou jako dítěti školou povinnému a tenkrát jsem nemohla pochopit obsah a výpovědní hodnotu publikace. Nedočtenou knihu jsem zklamaně vrátila do knihovny a pokračovala ve sledování příběhů malého čaroděje, na které jsem tehdy stačila.

O mnoho let později se směr mých zájmů změnil. Mimo jiné jsem začala podrobně studovat technické i přírodní katastrofy. Publikací na toto téma bylo vydáno mnoho a televizní seriály o tomtéž vznikají dnes a denně. Díkybohu není toto téma nevyčerpatelné a po nastudování většiny velkých světových katastrof se stočil můj zrak zpět k domovu.

V mnohých publikacích byly pouze okrajově, ve stínu světových neštěstí, zmíněny i tragické události z naší země. Jen v několika souvětích, mnohdy ani to ne, a jen pokud byl autor Čech. I malé zmínky ale stačily.

Nejzřetelněji se mi do paměti zapsalo jméno vesnice Šakvice. Údajně největší vlakové neštěstí na našem území způsobené opilou obsluhou lokomotivy, ututlané režimem. Poznámka pod čarou. Dál se řešilo vlakové neštěstí v Eschede (doporučuji seriál Vteřiny před katastrofou, mistrné zpracování).

Pak jsem si vzpomněla. Na dětský omyl z knihovny. Kniha se zajímavými obrázky, složitým textem a českými i slovenskými svědky. Začal hon na knihu.

Po mnohých peripetiích jsem knihu sehnala v šeredném knihkupectví na ostravském hlavním nádraží a s pocitem neskutečna si ji odvezla poloprázdným rychlíkem domů.

Dnes již se čtením svědectví, popisem událostí i vysvětlením důvodů tragédií nemám problém. Naopak, knihu jsem zhltla jako kus dobře upečeného borůvkového koláče a se stejným nadšením se k ní budu vracet.

Šakvice, Most Pionýrů v Ostravě, Nové Mlýny, Špejchar, Podivín a další na první pohled nudné body na mapě. Málokdo by většině těchto míst věnoval jinou než letmou pozornost bez většího zájmu. Přitom jsou to jedny z míst největších lidských tragédií u nás.

V roce 1983 došlo vinou nepozornosti řidiče tramvaje k tragickému vykolejení přeplněné tramvaje u zastávky Špejchar v Praze.

Roku 1950 došlo ke srážce vlaku a plně obsazeného meziměstského autobusu v obci Podivín. Na vině byl nepozorný hradlař.

Roku 1936 vyjely děti ze základní (tehdy spíše obecné) školy v Rakvicích na školní výlet. Na povozech tažených koňmi. V nejlepších šatech. S učiteli, některými rodiči. Bylo potřeba překonat řeku, fungoval na ní přívoz. Bohužel přeplněný a poškozený trám tíhu dětí a koní neunesl a uprostřed řeky se potopil.

To je jen malý výběr z mnoha mimořádných a mimořádně tragických událostí, které se staly na našem území a o kterých se dnes již skoro neví.

Proto děkuji autorovi knihy, Miroslavu Kačorovi, že patří mezi těch málo dokumentaristů a televizních tvůrců, kteří se neženou jen za populárními tématy a nebojí se zdokumentovat i tyto starší události. Z jeho nápadu vzešel výjimečný seriál Osudové okamžiky, ze seriálu vznikla tato kniha.

Je důležité nezapomínat na žádnou světovou mimořádnou událost. Titanic. 11.září. Fukušima. Černobyl.

I v naší historii se ovšem nacházejí rudá a černá místa a je správné si je připomenout. Mnozí by raději zapomněli. Zapomenutím historie jsme ale odsouzeni k jejímu opakovaní.

A to se už nikdy nesmí stát.

Komentáře (0)