Kriminálníka může hrát jen kriminálník

recenze

Tři vteřiny (2014) / evasamankova (291 views)
Kriminálníka může hrát jen kriminálník
Jedna. Dva. Tři. Tři vteřiny. Utečou jako nic. Jsou jen nepatrným zlomkem času, přesto se během nich dá stihnout nebo naopak propást mnohé. Můžou přinést radost, smutek či strach. Tři vteřiny můžou rozhodnout o všem. Život nebo smrt. Vypálená kulka ze vzdálenosti 1500 metrů právě letí a přesně za tři vteřiny bude tady...

Švédská autorská dvojice Anders Roslund a Börge Hellström se českým čtenářům už dříve představila svými romány Box 21 a Odplata. Seznamování může pokračovat i dál, protože před nedávnem vyšel v českém překladu jejich další kousek - akční thriller Tři vteřiny. Ten byl ve Švédsku oceněn jako nejlepší detektivka roku 2009.

Už potřetí se tak můžete setkat s jedním z nejprotivnějších a nejvzteklejších detektivů knižního světa - s Ewertem Grensem. Tento stárnoucí policista kromě toho, že neustále nedává a jen s málokým se snese, je obdařen nosem s vysoce vyvinutým čichem na levárny.

Doufám, že ten, kdo četl Box 21 a jeho velice deprimující epilog s překvapivým odhalením doslova na posledních řádcích knihy, alespoň trochu pochopí můj (zdravě) negativní postoj k této postavě. Zkrátka jsem mu ještě některé věci nedokázala odpustit.-)

Ovšem Grens není ten hlavní, o koho tu jde. Hlavní postavou příběhu Tři vteřiny je pětatřicetiletý Piet Hoffman. Milující manžel a otec dvou malých chlapců, podnikatel v oblasti bezpečnostních služeb.

Piet ale žije ještě druhý život, a v něm se jmenuje Paula. Už devět let dělá tajného informátora švédské policii. Pronikl do drogového podsvětí a zatím úspěšně, neodhalen koná svou práci. Přichází čas konečně toto "řemeslo" pověsit na hřebík a před Pietem stojí poslední úkol. Zato ten nejtěžší.

Bez problémů se infiltroval do polského drogového gangu, který chce proniknout do švédských věznic a stát se tam jediným dodavatelem amfetaminu. Piet se proto má nechat zavřít do jedné z nepřísnějších věznic v zemi a rozjet operaci. Ta má dle dohody s policií i politiky skončit po několika dnech zatčením co největšího počtu členů drogové bandy a následným Pietovým propuštěním.

Piet ovšem ví, že nejdůležitější je spoléhat se jen sám na sebe a nikomu nevěřit. Proto se pojistí... Ze všeho nejdůležitější je koupit pugéty tulipánů, vypůjčit si pět knih v knihovně, navštívit hřbitov, znát hodnotu vteřin... Proč? Aby přežil. Až zůstane sám, proti všem...

Vzhledem k tomu, že mám příběhy z vězeňského prostředí ráda, a nezáleží zda knižní či filmové, brala jsem Tři vteřiny do rukou s očekáváním napínavého děje, kde hlavní roli bude hrát dokonale promyšlený plán. Jsem ráda, že se tak skutečně stalo a kniha nabízí to, co anotace slibuje.

První polovina knihy, ve které se vězeňská akce teprve připravuje, je sice občas poněkud rozvleklejší, ovšem ta druhá, kdy všechno vypukne, to pak bohatě vynahrazuje. Děj se během několika stránek zcela obrátí, ručička výšky napětí vyletí nahoru a nezbývá než číst a číst.

Stejně jako v předchozích knihách, tak i v této autoři vyprávějí bez příkras, bez sentimentu, drsně a lehce úsečně. Postupně do sebe nechají zapadnout zdánlivě nesmyslné věci a činy, které Piet během přípravy udělal. Pomalu se ukazuje, že jeho plán myslel na vše a on sám je takovým malým klonem Michaela Scofielda ze seriálu Útěk z vězení.

(Piet určitě promine, že Michael pro mě zůstal jedničkou i nadále, ale potěšit by ho mohlo, pokud tedy přežije pobyt v kriminále, že o druhém či třetím místě bych mohla začít velmi silně uvažovat :D )

Teď už vážně. Tři vteřiny se mi líbily. Napínavé, promyšlené, občas překvapivé. Doporučuji.

Komentáře (0)

kniha Tři vteřiny recenze