Krimi, kde se řeší pomocí pěstí, chlastu a drog.

recenze

Svatyně (2013) / Boboking
Krimi, kde se řeší pomocí pěstí, chlastu a drog.
Irský spisovatel Ken Bruen (*1951) je známým představitelem soudobého detektivního žánru. V současném českém knižním prostředí, doslova zahlceném tolik žádanou severskou krimi tvorbou, jsou jeho kriminálky s Jackem Taylorem v hlavní roli něčím až „exotickým“. Neliší se jen místem děje, ale především celkovým stylem. K. Bruen je představitel tzv. noir crime fiction. Drsných příběhu ze světa zločinu, ve kterých se na rozdíl od současné skandinávské tvorby do hloubky nerozebírají psychologické charakteristiky postav, jejich rodinné zázemí, či jiné sociální deviace.

Bruenův Jack Taylor zcela určitě nepředstavuje hrdinu, kterého byste rádi potkali, či nedej bože, chtěli mít za souseda. Stárnoucí bývalý policista s postavou zabijáka z dob Al Caponeho, který je více opilý než střízlivý, a i tyto chvilky nedokáže přežít bez tabletek povzbuzovačů od drogových dealerů.
Jak se říká, život se s ním nemazlí. Ale on to stejnou mírou okolí vrací. Jeho vyšetřovací metody jsou založeny na stylu „nejprve střílet a pak se ptát“. I když než pistole to jsou u něj spíše jeho pěsti.

Jeho v pořadí už sedmá kniha s tímto sveřepým hrdinou vyšla v roce 2008. Příběh začíná jedním dopisem, který svým vyzněním natolik zaujal moji pozornost, že jsem pak už knihu nedokázal odložit z rukou.

Vážený pane Taylore, omluvte, prosím, tu formálnost. Později přejdeme k méně oficiálnímu tónu. Tady je můj „nákupní“ seznam – vím, že máte seznamy rád: dva gardisti, jedna jeptiška, jeden soudce a, želbohu, jedno dítě. Poslední položka je tragická, avšak nevyhnutelná …“
Jednotlivé položky na seznamu se začínají „odškrtávat“. Všechno ale vypadá jako nešťastná náhoda, sebevražda atd. Opilému Taylorovi nikdo na policii nevěří. Nezbývá mu, než opět se vrhnout do akce sám. Ale především nechápe, proč onen šílenec, který se podepisuje jako Benedictus, si vybral právě jeho? Který kostlivec z minulosti mu teď vrací staré křivdy i s úroky? 

Autorův styl jasně koresponduje s jeho hrdinou.
 Žádné zbytečně dlouhé popisy, jen krátké a jasné věty, psané především slangovým stylem, ze kterých je cítit hrdinova nevraživost k čemukoliv. Až se pak podiví, když v jedné scéně s ním někdo jedná vlídně. K samotnému příběhu Bruen přidává i zajímavé postřehy ze současného Irska, toho trochu xenofobního pohledu na ty desetitisíce emigrantů, kteří v tehdejší době žili z prosperity této zelené země.
„Svatyně“ (orig. Sanctuary) je jako další příběh z temného Sin City. Pohybujeme se mezi lidskou spodinou, existencemi s podivnými choutky a zaměstnáním. A vše jakoby v alkoholickém oparu. Autor skrze hlavní postavu na nikom nenechá nitku suchou. 

Je to výborná kniha s jedinečnými postavami a stylem, která v překladu Tomáše Jeníka skutečně zabavila a překvapila.

Komentáře (1)

kniha Svatyně recenze

LordSnape
09.05.2013

Bruena mám moc rád. Nečtu moc detektivek, protože mě většinou nebaví, ale sérii s Jackem Taylorem mám doma skoro kompletní. :-) Jsem rád za tuto recenzi.