Krev křišťálového květu přináší dark fantasy v povedeném retellingu

recenze

Krev křišťálového květu (2025) / KočkomilkaJana

Bez mučení přiznám, že dark romancím z “reálného světa jsem nepropadla (nebo nenašla správného autora). Po Krvi křišťálového květu jsem sahala především proto, že mělo jít o retelling známé pohádky, kterou mám moc ráda v Disney adaptaci. Dark romanci jsem dle štítků na Databázi knih v nejmenším nečekala. Jaké překvapení mne pak čekalo při čtení! A ještě větší, když jsem na konci zjistila, že půjde dost možná o hexalogii - a Orlaith a Rhordyn budou mít hlavní role téměř pořád.

Orlaith jako dvouletá přežila masakr vesnice i útok příšer. Z trosek ji vytáhl Rhordyn a odvezl ji na svůj hrad. Náš příběh se začne odehrávat o devatenáct let později - téměř dospělá Laith, těžce zamilovaná a psychicky zraněná. Dokonce má problémy překročit bezpečnou hranici hradu - protože co kdyby tam číhaly nestvůry z minulosti?

Čekala jsem romantické převyprávění pohádky. Jenže jsme ve světě ovládaných temnou fantasy - už nám nestačí fae, upíři, čarodějnice a klasický boj dobra a zla. Ne, ne. Čtenáři baží po násilí psychickém i fyzickém, o násilném odmítání, surových emocích a bezohledném jednání. A to všechno Krev křišťálového květu má. Orlaith je na tom opravdu zle, takže vyrůstá jako v bavlnce. Má všechno, co potřebuje - jenže ona chce jen jeho. A ten je temný a zlý, takže nepřístupný.

Sarah A. Parker v prvním díle série začala tvořit nebezpečný svět. Jen jej nepopsala dopodrobna. Všechny důležité informace kouskuje. Já se například čas od času vrátila na začátek příběhu, abych si ujasnila, jaké důsledky z jakých akcí plynou. Bylo to zábavné - nejen díky špičkování Laith a jejího osobního strážce Baze, ale vlastně i interakce s ostatními postavami naše chráněnka zvládala na jedničku. Trošku mi vadilo, že se občas chovala spíše jako patnáctiletá. Ale dá se to vysvětlit tím, že většinu času tráví sama, výcvikem nebo ve společnosti Bazeho, občas Rhordyna. Také emoce vůči němu nebyly rovnoměrné a člověk si nikdy nebyl jistý, na čem je, proč je ta holka tak nevděčná, atd.

Nejvíce příběhu uškodil český překlad - těhotných očekávání bylo až příliš. Nebo říje - velice zvláštní označení sexuální dospělosti. Rozčiloval mne i fakt, že “přesně nevím, o jaké formy živočišného druhu šlo. Na druhou stranu díky tomu jsem četla pozorně a hledala prozrazení. Našla jsem jen náznaky. Parker nechala Orlaith už v prvním díle série pořádně vyrůst. Smršť informací před koncem knihy mne ale málem vystřelila z křesla - autorka ví, jak nalákat na pokračování, kdy budeme sledovat především vývoj Laith (a hledat, zda bude temná, nebo zůstane na straně světla). Upřímně nevím, jestli mne psychicky nepoškodí, když nevyjdou další díly. Parker napsala třetí díl v roce 2023 - a stále nemáme další.

"Jaký to krásný květ tu držíte v téhle odlehlé, kamenné věži!“ Před devatenácti lety jsem přežila uprostřed krvavého masakru. Malá. Zranitelná. Záhadná. Od té doby žiji v bezpečí za těmito zdmi. A miluju toho, kdo mě zachránil,... více

Komentáře (0)