Křesťanův píčvork

recenze

Černá kniha církve (2012) 3 z 5 / herdekfilek
Černá kniha církve

Církev je o Bohu. Ač je veskrze lidská, přesto je o Bohu. Pokud se tedy zahájí veřejný lynč církve, lynčuje se i Bůh. Lynčem církve neztrácíme tedy pouze církev, ale zároveň i Boha. Což není zrovna ideální nápad. Nobelova cena se za to rozdávat nebude. Doba je taková, řekne se mávnutím ruky, už není uzpůsobená na protáčení korálů růžence mezi prsty, ale na posouvání nesmyslných ikon v iPhonech, iPodech a podobné verbeži se starozákonním a notně ohryzaným jablkem na líci. V této době se začíná postupným sprostnutím okolí vybíjet to netušené krásno, které jsme v Bohu měli a v tomto mětí (děsně hezké slovo, toto) bychom měli i pokračovat, jinak…

Černá kniha církve je knihou jednostrannou a to i přes skutečnost, při které autor hned v úvodu slibuje, že jednostrannost za svého repertoáru kategoricky vylučuje. Po přečtení jsem získal spíše pocit, že ji vyučuje. Církev je zlo a to téměř od svého prvopočátku. Autor v knize nelže, ale bulvarizuje. Dělá z duchovního života lidí nemoc, do které když si kopnout, tak leda s gustem, protože žít duchovně, dle starých a zavedených metod, je teď jaksi směšné. Vždyť kostely se plní už jen zatvrzelými babkami v počtu více než malém. Autor je dle vlastních slov také věřícím. Boha oblibuje, ale církev je mu trnem v oku. A tak se rozhoupal k vlastnímu svatému boji, v kterém chce odervávat třísky z očí spoluobčanů a vlastní oči nechat probodené celou vykládkou břeven. Pěkné kdyby to dělal doma v obýváku, ale takhle veřejně?

Vyjmenujme si ten břichabol. Začne se u nesvatých výpadů svatých mužů při svatých taženích, pokračuje se inkvizičními hrátkami s ohněm a železnou rudou a vše se zakončí mediálně propíranými pedofilními vibracemi kněží. Toť výplň knihy. Samozřejmě se zavadí i o další témata, kde ukazovák trčí směrem církev, protože už je takový, ale to už je problém knihy, ne tohoto povídání o ní.

Ale podívejme se na to ze slovanského hlediska. Knihu sepsal německý autor, proto je potřeba mít se trochu na pozoru. Dějinami a kořalečníky z Vatikánu jsme byli zbaveni našich vlastních, slovanských bohů a byl nám místo nich implantován Bůh jeden. Centralizace božské moci proběhla za asistence toho nejhoršího násilí. Naše přeorientování na monoteismus odehrálo se podobně jako nucená adopce, kdy víte, že jste byli posláni z milující náruče početné skupiny rodičů k rodičovi jednomu a
navrch ještě značně nerudnému. Svým způsobem je Bůh, Jehova, umělý patvar, konstrukce zcela lidská, který má za úkol, či spíše měl za úkol, uspořádat stádo věřících do příslušného stavu, který by se měl nejlépe nazvat klečením. Bůh jakožto lidská konstrukce.


Ale co je náhradou za Boha? Bezduchost příjímání svatého oplatku nahradila bezduchost příjímání oplatku zcela nesvatého. V předklonu doslova posvátném projíždět své downloady, aktualizace, své technické sebeurčení, které jsou pouze další formou duchovní nadvlády. Duchovní takovým způsobem, že Boha hubícím. Na jedné straně je Bůh jakožto stav věci, a na druhé Bůh jakožto pojem. Bůh pojem je tu na strašení, na harašení, na mamon, na vystavování ve výkladní skříni se slovem akce pod konečníkem. Na druhou stranu Bůh jakožto stav věci by tu měl být od toho, aby se člověk odpoutal od položek Boha jakožto pojmu a stal se tvorem nanejvýš duchovním.

A nyní je tu problém toho, proč se zrovna teď začíná tepat do Vatikánu. Proč zrovna teď propukají skandály s pedofilií, s restitucemi, s tunely ve Vatikánu. Proč zrovna teď se stal svět tolik odmítavým k církvi. Svým způsobem je to vlastně jen kopání do mršiny, sice ještě dýchající, ale zároveň i tlející. Každý, kdo se shání po duchovnu, opustil Vatikán a při pohledu na krucifix se mu chce vzedmout s žaludkem i chámovod, případně vejcovod, při blbé náladě třebas i vodovod.

Církev je jen nepochopení a následné zneužití problému.

Ztratili jsme to vyšší a stali se nízkými, ale jen oficiálně. V skrytu jsme stále krásnými lidmi s vyšším myšlením.

Komentáře (12)

Přidat komentář

herdekfilek
28.12.2012

V textu neobhajuju církev, také jsem si do ní s gustem kopl, jak to mám ve zvyku. Američané, denně vystaveni výchově patriotismu a poslušnosti vůči všemu vyššímu holt stále dlí v hrůzné realitě církevní blbosti. Něčím si tu válkychtivost musí zaštítit. To se nedá svítit. Kdybychom byli velmoc, také se nám do hlav násilně nasouvají podobné nesmysly. Plně s tvým komentářem souhlasím. A ano, v Americe jsem nebyl.

Bomber
27.12.2012

Řekl bych, že z hlediska historicky dlouze, vytrvale a nesmiřitelně tepajících kladiv na obranu a v zájmu církve, je jedno opačně tepající kladívko v rámci jakés takés rovnováhy docela správné a (co se církve a jejího agresivního a demagogického pojetí víry týká) i zasloužené. Knihu za "kopání do mršiny" může označit snad pouze člověk, který neměl tu čest navštívit současné USA. Tamní "vatikánský Bůh" zcela jistě mršinou není a náboženské války a násilnosti jsou stále na pořadu dne. A dokud bude například Severní Irsko v Evropě nebude toto nebezpečí jen výsadou USA a uctívačů Koránu (neboť i ti mají svého jediného duchovního monoteistického šéfa). A proč se zrovna teď začíná tepat do Vatikánu? První z důvodů je ten, že při našem "nábožném sklánění" před informačními technologiemi nacházíme více než pouze politicky korektní informace a praktický katechizmus z kazatelny. Dalším důvodem bude nepochybně také fakt, že dnes již není možné kritika prostě jen umlčet hořící hranicí na břehu Rýna. Jan Hus byl totiž také nepochybně věřící a přesto kritikem Vatikánu (a v té době i Avignonu, neboť byly doby, kdy církvi nestačil na Zemi jen jeden Boží vyslanec). Historie i současnost nám nepochybně poskytuje mnoho důkazů, že církev není Bůh. Doporučuji prostudovat statistiky v ČR (která je dle zahraničních expertu vyjímečným rájem materialistické sekularizace), které naznačují, že neklesá významně počet těch, kteří věří ve vyšší než světský princip a v cosi nepoznaného (a možná i nepoznatelného), klesá pouze počet těch, kteří se domnívají, že patent na ono poznání dosud nepoznaného má mít právě církev. A recenzovaná kniha zřejmě pouze naznačuje, proč tomu tak je. A proč církev může být jen stěží mluvčím Boha, jakého si lidstvo v průběhu věků vysnilo a přálo. P.S. Sám jsem nemilitantní ateista. Soudný a sebekritický člověk by dnes skutečně jen velmi těžko hledal důvody, proč by právě lidé měli být špičkou jakéhosi kreacionistického úsilí všemocného a vševědoucího principu. Těžko pochopit, že se právě občané vyznávající tuto duchovní ideologii tak často ohání pojmem "pokora". Nicméně - z mého pohledu - mají na svou víru právo, pokud nebudou přitom porušovat práva ostatních. A v tomto ohledu církev historicky ve všech směrech selhala.


herdekfilek
27.12.2012

V Kristu žít, jako v zácpě se rochnit. Krásnou poznamku jsi učinil.

WEIL
26.12.2012

Je to tak.

Schovat se ve skupině osob je snadnější, než jít vlastní cestou.
A církev je instituce, kde je dost lidí z prospěchu. Jedni že jsou za to placení, druzí, že rádi do nebe, ale bez práce, jen docházkou do kostela jako do práce či školy.

A nic se na tom měnit nebude, ty boje už se odehrály dříve.

nokid
05.10.2012

Zajímavá recenze! A hodně drsná. Papež by radost neměl.

Gnomo
05.10.2012

Zdalipak Hebeis neabsolvoval ve svém jinošství některou z církevních škol, nebo alespoň nebyl ministrantem proti své vůli ? :-)

stilgar1
01.10.2012

Kniha mě sice svým obsahem ani trochu neláká (to ale neznamená, že se o dané téma nezajímám ...spíše naopak), přesto tleskám, ježto je to skvěle napsáno! :-)
Pokud jde o dané téma, většinou sahám k odbornějším věcem. Doporučuji např. ne tak dávno vydanou "veleslavnou" knihu "The Atheist's Guide to Reality: Enjoying Life without Illusions" od Alexe Rosenberga. Sice s ní téměř vůbec nesouhlasím (vlastně už v samotném východisku, které je na můj vkus příliš (snad až omezeně) naturalistické), přesto mi však mnohdy až brala dech! :-)

herdekfilek
01.10.2012

Ne, poslední věta není myšlena ironicky. Lidé jsou krásní.
Za nepřesnosti se omlouvám. Z pochválení děkuji.

Bolkonská
01.10.2012

Autor vůbec kategoricky ani nijak jinak neslibuje, že se vyhne jednostrannosti. Naopak, píše: "Také tato kniha je vědomě jednostranně napsaná, jednostranně – ale nikoli neférově."
Až na ty přemrštěné slovní hříčky snad vaše nejlepší recenze za poslední týdny - a srozumitelná! Díky za to!
Krásní lidé s vyšším myšlením jsou myšleni ironicky? Jenom to mi uniká.

herdekfilek
01.10.2012

I vy kucí jedni chlupatí, já mít kladivo, pěkně se poděkuju. Takhle se nepěkně poděkuju.
On to autor napsal jednostranně, ale snažil se, snažil, zasáhnout problematiku i z druhé strany, ale také mu chybělo kladivo. A tak do toho z valné většiny třískal takřka jednosměrně. I tak je kniha přínosná. Jen taková příliš agresivní. Nu, jsem si jist, že autorovi Ježíšek letos nenadělí.

Minas
30.09.2012

Ve skrytu duše jsem doufal, že autorovu mětí nebude chybět objektivní náhled, jež by nabízel i šetrný pohled z církevní strany a nepůsobil tak pouze ateistickým dogmatismem - u nás v česku túze oblíbeným a velebícím se na výsluní. Nu což, zase jedna kniha, jejíž autor to vidí pouze z jedné strany. Však ona zase výjde kniha náboženská, popírající či obhajující tyto zlořádné skutečnosti. A přece mne Černá knihe církve láká k přečtení, jestli snad nenajdu i malé množství pohledu, snažící se o objektivitu.

pistalka
30.09.2012

Člověče boží, dobrá práce!