Kořist

recenze

Znovu se setkáváme s naší známou partičkou glupanů - Genem, Sisy, Epapem, Jakobem, Davidem a Benem, kteří se snaží utéct před lidmi. Příběh navazuje tam, kde také skončil, na lodi plující do slibované země mléka, medu a slunečního svitu. Gen se se svými přáteli ocitne v tajemné vesnici, kde zpočátku všechno působí jako ráj - obyvatelé jsou pohostinní, milí a veselí. Potom se ale začnou objevovat značné nesrovnalosti a ukáže se, že vše není tak, jak to vypadá.

Proč drží v Planáriu zavřenou soumračnici? Kde lidé berou tolik jídla a dalších surovin? Proč jsou ve vesnici koleje? A co je vlastně Prapočátek, na který se všichni ptají? Naskýtá se spoustu otázek... Jediní Sisy a Gen si s nimi lámou hlavu a snaží se na ně nalézt odpověď.

Gen často přemýšlí nad Vědcem a Září, vyčítá si, co se stalo. Hodně se sblíží se Sisy, ke které jsem zpočátku nedokázala nalézt sympatie, přišla mi jako až moc dobrá duše, což se jí později moc nevyplatilo, i když to bylo pro dobrou věc. Byla ale velmi statečná, vždycky by se za ostatní postavila.

Na druhý díl upírské trilogie jsem se poměrně těšila, jelikož Hon skončil objevením nečekaného tajemství, jsem byla opravdu zvědavá, jak to bude dál. Hned po pár stránkách jsem byla mile překvapená, kniha se opět četla velmi dobře a děj rychle utíkal. Bála jsem se, že se mi druhý díl bude líbit méně, ale opak byl pravdou.

Děj nebyl tolik předvídatelný, jak tomu bylo v první části, sice jsem tušila, že se musí z řeky dostat na nějaké místo, ale události v Misii byly docela překvapující, čtení mě bavilo mnohem víc. Z konce jsem si odnesla opravdu rozporuplné pocity, pokaždé už jsem doufala, že se něco stane, ale potom to bylo úplně jinak, částečně mi to přišlo trošku protažené.

Úplný konec byl opět velmi zajímavý a vyvolával další otázky. Jsem zvědavá na pokračování, které si i přes těch pár drobných much, jež kniha má, určitě přečtu. Pokud Vás série zaujala, tak neváhejte a určitě se do ní pusťte, považuji ji za jednu z lepších upířin.