Korektnosti pokopnutí

recenze

Petr Hájek napsal knihu. Už zase.




Je to kniha značně nekorektní a ty správné lidi
z křesel vlastní důležitosti nadzvedávající. Už zase.



Mnozí budou hlasitě prskat a brblat a nadávat a
urážet. Už zase.



Zbytek bude jen tiše přikyvovat, protože pokud by přikyvoval
hlasitě, mohl by se rozloučit se svým výhledem do budoucnosti, zakryla by ho
silueta nálepky vzpurného a pochybujícího. Už zase.



Petr Hájek napsal knihu a je to kniha nanejvýš
zajímavá. Pokusím se vyhnout šokujícím informacím, které v knize sem tam
prokmitnou a sdělit jen a pouze vlastní pocit z přečteného. Informace o
knize si můžete vyhledat na spoustě míst té naší virtuální Babylonské věži,
krom jiného vám je jistě brzy nadiktují média.



Tedy se do toho pusťme.



Knihou se jako rudá nit táhne slovo Bůh. Kniha Smrt
v sametu, ač se někdy převelice zakecá, je totiž převážně o Bohu. Kniha je
i o nahodilostech, které neexistují, o plánech, které nikdy nevyjdou, o lásce
k životu i k člověku, o smíru, pravda někdy trochu žlučovitém, ale co
nemá rub a líc a samozřejmě o politice a konspiracích. Kniha je to natolik tematicky
obsáhlá, že by si zasloužila minimálně trojnásobnou délku, aby nad každým
problémem mohl autor, jak se patří postát a zcela dokonale se vykecat. Což
ovšem neznamená, že by informace do knihy naskládané, byly zkratkovité či snad
jen kusé.


Představa Boha nynější době přestala vonět. Ta jeho
všudypřítomnost. Člověku začalo připadat, jako kdyby někdo hodil do ventilace
hnitím rozdělané syrečky a nechal pochutinu otrávit celý prostor. Ta jeho
vševědoucnost z vyšetřoven StB. Nějak se člověku přejedl ten ukazatel
směru, kterým se nutně, a hlavně v pokoře, musí lidstvo řídit. Ve jménu
otce začalo znít podezřele podobně jako ve jménu zákona. Nikdo nechce být
zatčen vírou a se závistí pokukovat po osvobozených ateistech plenících
bordely. A tak se všichni (čti mnozí) vrhli do vyprázdněného života, kde Bůh je
nahrazen kratším bů a kde orgasmus nemusí nutně plodit potomky, vystačujíce si
s traumaty.



Darwinismem dostala se do vnitřního světa člověka přísná
a analytická věda, technické pojetí života vylučující cokoliv mimo dosah
mikroskopů a dalekohledů. Člověk kvůli darwinismu potratil duševní sepětí
vlastního života s veškerým životem ostatním a byl odevzdán do soutěžního
kola silnější vyhrává požráním slabšího, kde musel, chca nechca, vystoupit
v hierarchickém žebříčku po šprušlích vývoje nad něco i pod něco. Morovým
kinžálem byla z lidstva vyrvána duše jen proto, že je neměřitelná, že je
jen odkazem jeskyních lidí, kteří se směšně krčili před blesky a světluškami,
řkouce si, že právě zahlédli Boha a že to byl Bůh značně nenaložený a hlavně
všemocný. A odsud plynou bajky o Bohu a o duši a o podobných iluzích.
V dětství se přeci také bojíme bubáků a v dospělosti už spíše sami
sebe. Nedostáváme se tedy nahodilým vývojem do dospělosti? A pokud ano, tak co
uvidíme v zrcadle sebe samých? Svádí mě to ke slovu Bůh, ale to by bylo
asi příliš laciné. Ale ne nutně nelogické.



Fascinuje mě hrůzná představa devětatřicátého roku
minulého století, kdy všichni vůkol seděli a ač cítili cosi nepěkného
v kostech, přesto si stále dokola namlouvali, že zle už bylo a hůř být
prostě nemůže. Fascinuje mě ta jejich usazenost v normálním životě
v nevědomí. V sladkém a z našeho pohledu tolik nerozumném klidu,
který se během pár týdnů stal vcelku vyhrocenou skutečností rozšiřující se
rychlostí požáru celou Evropou. Jsem rozpodziměn představami, že i teď jsme
možná v klidovém chlívečku, kolem kterého se sjíždějí bagry válečných
supů. Nejsme ničím chráněni, jen iluzemi a mezinárodními smlouvami, které
v minulosti mnoho neznamenaly. Ale jistě, jsme dobyti Německem ekonomickou
cestou, což ovšem neznamená, že by tu nebyla i tak chuť si pořádně rozbít huby.



Zároveň mě fascinuje i fakt, že tu byli a stále jsou
lidé, kteří usilovali a usilují o ovládnutí světa. A to jakékoliv ovládnutí.
Spoutání té nekonečné řeže lidských snů a plánů, té individuální budoucnosti,
kterou se snaží uvrhnout do budoucnosti celospolečenské. To je svým způsobem
nesplnitelný úkol i pro pána Boha. Tento svět je postaven na svobodné vůli a
každá snaha o spoutání vždy dopadne jak sedláci u Chlumce. I ta, kterou si
užíváme teď.



Autor v knize ovšem nezbožšťuje pouze Boha, ale
i politiku a jejího nohsleda, konspirace. V knize Smrt ve středu Hájek
osvětlil národu, co to jsou média, pohovořil o lžích i o manipulaci a cíleném
ovlivňování veřejného mínění (tzn. veřejné mínění je míněním médií, ne
veřejnosti, a proto je míněním veřejnosti). V knize Smrt v sametu svou
myšlenku mediokracie povýšil o několik úrovní a rozepsal se o Bilderbergu, o
zednářích, o chemtrails, o Sovětském svazu evropském a dalších tématech, která
tolik naplňují spiklenecká doupátka internetu, kde to páchne buďto šílenstvím
samotných konspirátorů nebo šílenstvím celého světa, pokud tito mají alespoň
v polovině svých tvrzení pravdu. Jak lze ovšem v knize vysledovat,
Hájek čerpá informace převážně z konspiračních webů. Nenapíše v knize
prakticky nic, co by se na oněch webech nevyskytovalo. Žádnou novou informaci
se nedozvíte, pouze omílání již tolikrát omletého. Pokud jste nikdy
nezabrousili na podobné weby, bude pro vás čtení šokující, pokud jste
častějšími návštěvníky, můžete se přistihnout při touze popohnat proud slov
dopředu a vymoci se něčeho neochozeného. Toho se vám dostane měrou vrchovatou u
tématu Václav Havel a jeho nevědomé tíhnutí ke kariéře antikrista (u tohoto
tématu Hájek často čerpá ze Solovjeva, který v roce 1900 popsal Havla,
jako by s ním sdílel celu). To jest tvora, který není až tak dobrým
nápadem pro pohodlné nakupování a zaspávání vlastních životů, ale pro logický
vývoj světa je položkou nutnou a svým způsobem žádanou. Bez ní se prostě konce
nedočkáme.




Konec světa, ano, ten je v knize také.
Nedočkáte se ovšem ničeho konkrétního. Mayský kalendář končí? No, však mu to
také trvalo. Dle Hájka se něco stane, ale v den médii podpořené
apokalypsy, tedy 21.12., bude jen několik miliónů lidí trapně vtipných více než
obvykle.



Petr Hájek napsal velmi podnětnou knihu, nad kterou
budete intenzivně přemýšlet, pokud k ní ovšem nebudete přistupovat
s předpřipravenými protiargumenty vyčtenými z médií. Klidně si nechte
změnit náhled na svět, ono vás to nezabije.

Komentáře (1)

10.12.2012

3497299

Doufám jen, že Hájkovou zbraní je pouze pero či klávesnice a že mu nerupne v kouli úplně a nepůjde na příští Prag Pride střílet nebohé příznivce "homosexualismu a feminismu"....