Konec další ságy

recenze

Není to tak dávno, co mi nakladatelství MOBA udělalo obrovskou radost novinkou od spisovatele Vlastimila Vondrušky. A uběhly pouhé dva měsíce a mohu se těšit znova z dalšího počinu od tohoto skvělého autora. Tentokrát totiž nakladatelství MOBA vydalo sedmé pokračování Husitské epopeje, která je zaměřena na roky 1472-1485. Tedy na dobu Vladislava Jagelonského.

Myslím, že klidně mohu prozradit, že tato recenze bude obsahovat jednu jedinou smutnou zprávu. A to tuhle: jde o závěrečný díl celé husitské epopeje, takže milovníci tohoto historického období mají poslední možnost nahlédnout do jejich oblíbené části historie. Já však věřím, že autor nás mimo Přemyslovské a Husitské epopeje překvapí ještě nějakou další sérií, kterou všichni budeme netrpělivě očekávat.

Rozhodně mohu říct, že i sedmý díl je skvělý. A také je skvělým završením celého počinu, do kterého se Vondruška pustil. Vezměte si, jak jsou knihy této série obsáhlé. Kolik času s nimi musel autor strávit, než získaly podobu, kterou mají nyní. Občas se mi stává, že někteří lidé Vondruškovo dílo vůbec neuznávají. Tento názor osobně vůbec nechápu (ačkoli je jasné, že žádná kniha nesedne každému). I kdyby někteří lidé měli pocit, že je třeba historicky nepřesný (což já osobně tedy nemám a troufám si říct, že pro potřeby a uspokojení z nových informací běžného člověka jsou Vondruškova díla dostatečná a jejich úroveň převyšuje očekávání i znalosti běžných lidí v oblasti historie), tak se mu podařila jedna důležitá věc. Přiměl spoustu "obyčejných" lidí ke čtení historických děl. I těch, kteří historii až tak nemilují - přesto si dokážou Vondruškovy knihy užít a čekají, až nakladatelství vydají jeho další příběhy. Ve svém okolí znám několik lidí, kteří si raději přečtou Vondruškovu Husitskou nebo Přemyslovskou epopej, než aby si vzali nezáživné učebnice dějepisu a doplnily své (ne)znalosti z nich. A to je to, co na autorovi obdivuji. Umí psát takovým stylem, že i z nudných informací dokáže sestavit zajímavý příběh. Ačkoli jsou jeho knihy obsáhlé, strávím s nimi jen několik večerů. A přidaná hodnota? Nezměřitelná. A přesně tohle je myslím důvod, proč to autor dělá. A to bychom si měli uvědomit, ať se přímo nám jeho knihy líbí či nikoli.

Rozhodně doporučuji všem, kteří si alespoň někdy rádi přečtou historickou beletrii. A také těm, kteří nemají rádi jen suché předávání základních informací, protože Vondruška z faktů tvoří skvělé příběhy. A pokud vám nějaké období/postavy nesednou, klidně můžete nějakou tu stránku/kapitolu jednoduše přeskočit. A ještě jedna rada: jestliže se v postavách začnete ztrácet, dělejte si poznámky. Navíc rodokmeny v knize opravdu nejsou jen tak zbůhdarma, ale právě kvůli tomu, abyste do nich nahlédli, kdykoli potřebujete. Je jasné, že postav je v knize hodně, ale tomu se zkrátka nelze vyhnout. Takže hlavu vzhůru, protože pokud si z Vondruškových příběhů budete chtít něco odnést, jistě si z nich něco odnesete. Já mohu s čistým svědomím celou Husitskou epopej jen a jen doporučit.

Komentáře (0)