Komu nakonec uvěřit

recenze

Oživlý kámen (2016) / Jack333 (211 views)
Komu nakonec uvěřit
Cítíte se někdy naprosto v koncích, protože nevíte, komu ve svém okolí můžete věřit? V těch nejhorších chvílích možná zjistíte, kdo při vás stojí, ale čas od času nastane moment, kdy se všichni od vás odvrátí. A co s tím?

Tohle již nějakou dobu nechává chladným i vrchního inspektora Armanda Gamache, který na vrcholu léta tráví dovolenou se svou manželkou Reine-Marie na místě, kde společně každý rok oslavují své výročí. Jsou tu jeden pro druhého. Odlehlé místo s hotelem u jezera zvané Manoir Belechasse jim ale tentokrát připraví překvapení v podobě společnosti početné, bohaté rodiny Finneyových, která se sjela za oslavou jednoho z nich. A brzy se to stane znovu – nehoda/vražda.

„Odolám všemu, kromě pokušení.“ Oscar Wilde

Kniha plná protikladů – přírodních krás a lidských bolestí, jež vytvářejí skvělé pozadí příběhu, jehož hlavním vypravěčem je již zmiňovaný detektiv. Konečně čtenáři mohou nahlédnout do minulosti této postavy, která se mu neustále vměšuje do života, a strávit také nějaký ten čas i s Reine-Marií, která v předchozích dílech byla něco jako paní Colombová, se kterou jsme moc nepřišli do styku. Teď ale dodává Oživlému kameni jiný rozměr.

Líbí se mi velice, že věci, které se tam objeví, nejsou opravdu takové, jaké se zdají zpočátku být. Hlavně ta podivná rodina připomíná netradičně spojené jednotlivce, se kterými byste se nechtěli setkat ani individuálně, protože se navzájem nesnáší. Trochu jako Deset malých černoušků, jen jich zbude protentokrát možná až převelice mnoho. Prostě vezměte toto letní čtení někam k vodě anebo do hor či kamkoliv chcete, protože si díky tomu naprosto odpočinete.

*
„A po nás pliveš, protože nás u matky zajímají jen její peníze. My po ní aspoň chceme něco, co nám může dát,“ řekla Mariana.
„Jste úplně mimo,“ vybuchl Peter. Vztek z něj vyrazil s takovou zuřivostí, až ho napadlo, že se snad pokoj roztřese a rozletí na kousky. „Nikdy jsem od nich nic nechtěl. Nic.“
Křičel tak hlasitě, že poslední slovo už téměř nebylo slyšet. Napadlo ho, že si nejspíš strhl hlasivky. Rozhlédl se po něčem, co by mohl hodit. Mariana na něj vyděšeně zírala. To se mu líbilo. Ale Thomas? Thomas se usmíval. Peter popošel k němu. Konečně zjistil, jak mu z obličeje smáznout úsměv.
*


Již několikrát jsem přirovnal příběhy inspektora Gamache spisovatelky Louise Pennyové k detektivním zápletkám slečny Marplové z pera Agathy Christie a myslím si, že jsem se tolik nemýlil. Český překlad již čtvrté knihy této Kanaďanky to tak trochu dokazuje. Ale vůbec to ničemu neublížilo, i když chvílemi jsem si říkal, jestli náhodou nečtu právě něco od královny detektivek. Připadal jsem si jako doma. A další díl snad nejpozději na jaře příštího roku…

Komentáře (0)

kniha Oživlý kámen recenze