Komiksové pokračování Měsíčních kronik!

recenze

Autor : Marissa Meyer
Rok vydání : 2018
Nakladatelství : Egmont
Počet stran : 240
Originální název : Wires and Nerve


Když jsem se prvně dozvěděla o vydání nového komiksu s názvem Iko, okamžitě jsem si řekla : To musím mít!
Měsíční kroniky totiž patří k mým nejoblíbenějším sériím, které jsem kdy četla. Nejvíce jsem si na nich zamilovala, že podle anotace si snad každý řekne, jak to musí být nehorázně překombinované, ale po dokončení pár stránek si uvědomí, že to vlastně perfektně funguje a je to zkrátka boží.
Z tohoto důvodu jsem byla na Iko neskutečně natěšená.

Děj tohoto komiksu se odehrává nějakou dobu po závěrečné bitvě ve Winter. Královna Cinder je především mezi "nižšími vrstvami" zbožňována. Na rozdíl od předešlých měsíčních královen ji opravdu na svém lidu záleží, s nikým nemanipuluje a za tak krátkou dobu stihla realizovat spoustu nápadů na zlepšení živobytí.
Bohužel se v poslední době na Zemi bouří zmutovaní vlčí vojáci, kteří za války tvořili Levaninu armádu. Nesnáší Cinder, protože z nich její předci udělali příšery, a myslí si, že by jim královna mohla navrátit jejich lidskou podobu, akorát nechce.

Cindřina kamarádka a androidka Iko sice miluje život na zámku, ale když zaslechne o čím dál tím častějších útocích, rozhodne se, že chce být pro společnost užitečná.
Proto se právě nachází v Austrálii a je na stopě vlčím vojákům, které chce do jednoho zabít.


I přes své nadšení jsem si nebyla úplně jistá, zda pokračování ve formě komiksu byl dobrý nápad. Přeci jen tato autorka píše opravdu stranově obsáhlé knihy a Iko má jen něco kolem 240 stran.
Musím ale říci, že to fungovalo naprosto dokonale a pokračování se tak stalo mnohem nápaditější.

Styl psaní byl samozřejmě skvělý, avšak já jsem si nejvíce zamilovala samotné ilustrace. Byly propracovány velmi detailně, a tak jsem si v hlavě mohla porovnávat, jak se postavy lišily nebo nelišily od mých představ.

Dále jsem ocenila, že se jednotlivé charaktery i v komiksové podobě povahově nezměnily a zachovaly si tak své kouzlo.
V tomto pokračování jsme se setkali i s novými postavami, ale mě upřímně spíše zajímaly ty staré.
Jediné, co bych vytkla, je, že se tu nevyskytl dostatečný prostor pro Scarlet a Vlka, což mě trochu mrzelo.

Iko jako hlavní hrdinka absolutně nezklamala, spíše naopak. Pořád byla okouzlující, svá a prostořeká. Zachovala si smysl pro humor a odhodlanost, za což jsem byla vděčná.

Co se příběhu týče, nemohu nic namítat. Četlo se to rychlostí blesku, a i když bych tento příběh mohla dokončit za den, nechtěla jsem a úmyslně jsem si ho šetřila. Po dočtení poslední strany mi bylo líto, že jsem se musela opět rozloučit s mými oblíbenými postavami a do detailu propracovaným světem.
Jedinou útěchou je plánovaný druhý díl, kterého se snad u nás brzy dočkáme.

Pro všechny fanoušky Měsíčních kronik, tohle musíte mít!

Závěrečné hodnocení : 80%

Komentáře (0)