Kočky (ne)útočí

recenze

Kočky útočí (2018) / Kikina182
Kočky (ne)útočí
Od Sarah Andersen u nás vyšly už dvě sbírky komiksů. První nese název Dospělost je mýtus a v okamžiku, kdy jsem tuhle knihu otevřela jsem se do ní zamilovala. Druhá sbírka se jmenuje Ubulená hromádka štěstí a ani v nejmenším nezaostává za prvním dílem. A teď tuhle sérii nově doplňuje další sbírka komiksů, která má název Kočky útočí.

I kdybych se už v minulosti nepřesvědčila, že je Sarah Andersen skvělou autorkou, která dokáže ztvárnit situace ve kterých se naprosto vidím, tak by mě tahle kniha stejně zaujala, a to právě názvem. Jsem totiž člověk, který neskutečně miluje zvířata a kočky jsou rozhodně v první pětce. Takže jsem rozhodně nemohla přejít sbírku komiksů, která se jmenuje Kočky útočí. To by bylo v mém případě v podstatě rouhání.

Jelikož se jedná o komiksy, měla bych rozhodně zmínit grafickou úpravu. Nikoho asi nepřekvapí, že je v podstatě stejná jako v prvních dvou sbírkách. Jedná se o jednoduché černobílé obrázky v několika okýnkách, které jsou ale mnohem výstižnější než kdejaké extravagantní namalované do nejmenšího detailu v zářivých barvách.

Komiksy od Sarah Andersenové totiž nikdy nebyly o tom, o čem je většina komiksů. Tyhle komiksy jsou totiž o tom, alespoň podle mě, aby všem čtenářkám ukázaly, že pocity, které mají, nemají jako jediné na světě. I když jim to tak občas připadá.

A přesně tohle můžeme v Kočky útočí nalézt. Úplně novou sadu komiksů, které zábavným a jednoduchým způsobem podávají náhled na nejrůznější situace, které většina z nás prožívá skoro denně. Nebo alespoň já určitě. Sice se objevuje pár, ve kterých se tak úplně nevidím, ale ne všechny musí sedět na všechny.

Právě z tohohle důvodu mám tyhle komiksy tak ráda. Díky nim si připadám, že nejsem jediná na světe v moři naprosto dokonalých žen, která trpí příšernou prokrastinací a občas mi ze země nejraději utekla někam hodně daleko, třeba na Mars.

Přestože jsem všechno tohle měla i v této sbírce musím bohužel konstatovat, že mě kniha tentokrát tak trochu zklamala. Podle názvu jsem měla dojem, že zde bude hodně komiksů o kočkách, o vztahu člověka a kočky. A nepočítala jsem to, ale takových komiksů tu bylo zhruba pět, což je opravdu velká škoda. Kočky jsou tvorové, na které by se rozhodně dalo vymyslet mnoho komiksů, zvlášť když v tom má někdo takovou praxi jako autorka.

I když ve skutečnosti z ní vlastně ani zklamaná být nemůžu, protože její komiksy byly jako obvykle kvalitní, přesně vystihovaly některé z mých dost častých problémů. Jen prostě nedostála z názvu, což je vážně škoda. Na kočičí komiksy jsem se doopravdy těšila. Ale možná příště.

Pokud jste si tento komiks nevyhlídly specificky kvůli kočičím komiksům, tak vám můžu tuto sbírku jen a jen doporučit. Myslím, že je jen málo lidí, dívek, které by se v těchto komiksech nedokázaly najít. A jak jsem tu nastínila, tak mě osobně zvedá sebevědomí, když vím, že nejsem jediná na světě, kdo se s takovými problémy, které se mnohým lidem mohou zdát malicherné, potýká. Jsem si jistá, že se v komiksech najdete i vy, alespoň v některých a určitě vás i pobaví.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia.

Komentáře (0)

kniha Kočky útočí recenze