Kočka, která ničeho nelitovala

recenze

Kočka, která ničeho nelitovala (2014) 4 z 5 / rencovav
Kočka, která ničeho nelitovala

Když se mi do rukou dostala tato útlá knížečka, nevěděla jsem, co očekávat. Co si pod pojmem kočičí knihy představit? Už jsem se připravovala, že to bude nějaká detektivka o vraždě kočky nebo z pohledu kočky nebo o kočičím vrahovi, ale nakonec mě to celé mile překvapilo. A stejný pocit budete mít z knihy dozajista i vy!

Obálka knihy: Musím se přiznat, že si povětšinou vybírám knihy podle obálky. Není na tom nic zvláštního - pokud vás kniha upoutá názvem, obalem nebo něčím jiným zvenčí, je větší pravděpodobnost, že si ji přečtete (čímž samozřejmě nechci tvrdit, že jediným faktorem pro výběr knih je obálka. Jen říkám, že když jsem v knihkupectví, řídím se tímto instinktem.). Tato kniha nemá na první pohled moc přitažlivou obálku - šedavý potisk s texturou rybích kostí a fotka kočky a filmařského náčiní. K obsahu knihy se to však hodí. Velkým plusem vazby knihy je také malý rozměr, čímž se kniha řadí mezi ty skladné kousky s pěkným obsahem.

Děj (může obsahovat spoilery!): Alice odlétá se svými kočkami do francouzského sezónního městečka, aby zde sehrála roli hlavní hrdinky v nově připravovaném filmu. Cestou do vesnice však Dorothy Doddová, producentka filmu, nabourá do zdi a je na místě mrtvá. Ačkoli vše ukazuje na autonehodu, po několika rozhovorech je Alice intuitivně přesvědčena, že šlo o vraždu. Když je později brutálně zavražděna filmová kritička Mona Columbie, Alice se snaží propojit motiv těchto dvou záhadných vražd. Zprvu se domnívala, že šlo v případě Dorothy o vraždu kvůli jejím třem kočkám, které vydělávají miliony v televizních reklamách, ale po druhém úmrtí a nečekaném poznání své neteře se jí v hlavě objevuje víc a víc otazníků než odpovědí. Nakonec však díky náhodnému rozhovoru a vlastní bystrosti a fantazii připraví na vraha past, která však nesklapne úplně podle Aliciných očekávání...

Oblíbená postava: Alice, hlavní hrdinka a vypravěčka, byla sympatická. Bavilo mě její skromné a přitom odvážné a velmi ženské vystupování a jsem moc ráda, že jsem jí formou ich-formy mohla nahlížet do hlavy, v níž se rojily zajímavé myšlenky a názory. Navíc jsem musela uznat, že je opravdu chytrá.

Můj dojem: Kniha na mě udělala překvapivě dobrý dojem. Autorka na necelých dvou stech stránkách malého rozměru popisovala situace detailně a přitom střídmě, nevynechávala nic důležitého a zároveň jí zbývalo místo na nepodstatné vycpávky. Kniha už od začátku působí příjemně a čtenář se ani nenudí, ale ani není příliš napjatý a zbytečně rychle se nežene vstříc konci. Jediné, co mi občas vadilo, bylo časté používání sloves mít a být. Na kvalitě celého nápadu to však neubíralo a já jsem s knihou spokojená.

Úryvek: Ale auto před námi nezatočilo. Ani nesnížilo rychlost. Naopak zvýšilo! A ve vteřině narazilo do kostelní zdi. ... Dorothy si zřejmě nezapnula bezpečnostní pás. ... Nikdy předtím jsem ty tři krasavice neviděla, ale rozuměla jsem zvukům, které vydávaly: máme hlad. Věděla jsem, že když mají hlad, tak se jim zřejmě nic nestalo. Jen jejich majitelka, naše sponzorka, dokonale oblečená, štíhlá jako rákosový stvol, odporně bohatá a dokonale mrtvá Dorothy Doddová, už nebude mít nikdy hlad.

Hodnocení: 8/10

Doporučení: Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi detektivky a chtějí si odpočinout od náročných kriminálních případů a kteří se chtějí seznámit s hlavní hrdinkou, která za to díky sympatičnosti a šarmu stojí. A také těm, kteří mají rádi kočky a trochu toho napětí a tajemna.

Komentáře (0)

Přidat komentář