Kočičí život, jak ho neznáme

recenze

Úžasná dobrodružství zvědavé Zeldy (2021) / Lena91
Kočičí život, jak ho neznáme
Úžasná dobrodružství zvědavé Zeldy

„A zase jsem se jednou probudila a zničehonic zjistila, že jsem kočka.“ Stejně tak i zrcadlo dokáže po ránu celkem slušně vyplašit při pohledu na ty vykulené oči, černou, po šlofíku ještě neupravenou srst a ocásek tam někde vzadu, který se nechce nechat chytit. To je Zvědavá Zelda, která s pomocí Matta Taghioffa sepsala tuto kočičí knížku, možná spíše příručku, aby se podělila o zkušenosti ze světa tuňáků, šňůrek, koberečků a mnohých dalších slastí i starostí z jejího života.
Kdo Zeldu nezná, řekne si, že jde pouze o nějakou smyšlenou kočku, která rádoby vypráví vtipně své zážitky. Ale tohle vykulené tvoření opravdu existuje, což jako influencerce na Facebooku nebo Instagramu potvrdí každý její sledující. Teď je z ní navíc ještě spisovatelka, jež si dala za cíl ukázat světu, jak nabitý život kočka má.
Kniha není tvořena žádnými kapitolami a žádnými pevnými pravidly co se týče pravidelnosti. Je ale pravdou, že se při čtení točíme v takovém kruhu určitých oddílů, jako jsou např. Zprávy o půl myšáté, Poradna tety Zeldy, Milý deníčku či Randění. Při čtení narazíme na celkem velké množství nejrůznějších básní i kraťoučkých básniček, v nichž Zelda pěje ódy např. na jógu, noční život nebo se básní potřebuje svěřit se svými nezdařenými pokusy o ulovení dobré večeře. Na tyto básně často navazují Zeldiny tipy a nejrůznější návody. Ráda poradí, jak komunikovat s nábytkem, především s botníky to prý není vůbec jednoduché. Pro nás důležitá pasáž, kde radí, jak přežít s lidmi, kterým říká zaměstnanci či jak škemrat ve třech krocích. Tyto návody ocení především majitelé koček, neboť díky tomu mohou pochopit chování svých mazlíků.
Mě osobně se tyto návody líbí, protože jedno malé zrzavé kotě si hoví i v našem šuplíku s ponožkami. Díky Zeldiným tipům na nejlepší kočičí cviky jsem např. pochopila, proč ta naše číča lítá po celém bytě jak střelená, skáče z místa na místo, peláší rychlostí blesku chodbou na druhý konec domu a zpět na nejvyšší místo v obýváku. Že jde o kruhový trénink, jsem netušila, ale údajně je pro kočky nejlepším cvičením na udržení kondice. Co se mi líbí na celé knížce nejvíce, jsou stránky věnované tzv. Randění. Už jen samotný paradox, že si kočka hledá na randění rybu či mořského tvora, je prostě vtipné. Tady mě Zelda opravdu baví. Napsala jí rybka, které se líbil Zeldin profil. Sympatie byly oboustranné, a tak rybka nabídla, že by mohly společně na večeři. A Zeldina odpověď? „Přinesu tatarku“… „Haló“..? Se není čemu divit, že rybka představujíc se obalená tatarkou v Zeldině tlamce už neodepsala.
Co mě naopak moc nebavilo, byly např. Zprávy o půl myšáté, které mi přišly už takové až přehnaně adaptované do kočičího světa. Z oblasti politiky např. slova jako fousament či kočislanec, časopis Kočkopolitan či restaurace Konté Iner, která je tedy alespoň trochu nápaditá oproti ostatním. Dále mě nebavilo číst např. o kočičích banditech. Přišlo mi to zdlouhavé a nezajímavé.
Na závěr však musím říct, že jakožto celek se mi, kočičímu „zaměstnanci“, knížka líbila a při čtení si každý kočkomil určitě, stejně jako já, řekne: „tak to je přesně ta naše kočka“, nebo: „aha, tak už chápu, proč to dělá“. V knížce se najdou určitě slabší místa, ale i úplně skvělé pasáže, které mě moc pobavily, a úplně jsem se přehrávala stejné situace u nás doma. A co se týče grafické stránky knihy, zaručeně zaujme na první pohled a Zeldiny fotografie i ilustrované verze její osobnosti originálně doplňují text.
Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)

kniha Úžasná dobrodružství zvědavé Zeldy recenze