Knihovna děravého děje

recenze

Opět začínáme tam kde jsme skončili. Wigtům se podařilo zajmout nejen slečnu Peregrinovou a další ymbryne, ale i celou Jakobovu skupinku, takže je na něm a na Emmě aby je společně zachránili, což samozřejmě nebude jednoduché. Coul totiž touží získat vzácné a mocné duše z Knihovny duší a je ochotný pro to udělat naprosto cokoliv.

Po stylové stránce se série určitě zlepšuje, na druhou stranu se mi zdá, že autor dost pokulhává ve vykreslení světa, patřičné atmosféry, v prohloubení charakterů postav a všeobecně aby to všechno dohromady působilo dostatečně kompaktně.

Značnou část knihy nás provází dvojice Jakob a Emma a to byl můj zásadní problém. V první knize se spíš oťukávali,ve druhé se to ztratilo v interakci s ostatními, jenže tady mají konečně volné ruce a to prostě bylo hotové utrpení. Tenhle pár mi nesedl už od začátku, jenže dosud to bylo tak nějak snesitelné jelikož na to nezbývalo zas až tak moc času. To se bohužel netýká Library of Souls. Autorovi se skvěle podařilo mi oba hlavní protagonisty natolik znechutit, že jsem si vyloženě přála aby byl konec. Už jsem to jednou psala, ale Riggs romantiku prostě absolutně nezvládá, bylo to jako kdybych sledovala herce kteří mají naučené repliky, ale styl jejich podání je jako kdyby to odehrály dvě voskové figuríny, naprosto bez citů a jakékoliv chemie. Jakob se prostě musel za každou cenu naskriptovaně strachovat o Emmu a ona zase o něj a to neustále dokola, přičemž nám pořád museli pateticky připomínat, že se navzájem milují (Emmo uteč! Nene, Jakobe samotného tě tu přece nenechám, uteč ty... To přece nemůžu, proboha Emmo! Ach proboha Jakobe!! Miluju tě! Já tebe taky!!). Pane Ransome řekl vám někdo někdy že činy vydají za tisíce slov? A co víc, možná bych tenhle rádoby romantický exces zvládala, kdyby mě oba neiritovali svými naprosto hloupými rozhodnutími, kdy prostě a jednoduše, jako vždy, nerespektují rady které jim kdokoliv dává, i když jsou zcela logické a na místě, a hlavně tohle nerespektování je vždycky dostane do maléru. To prostě nemohl autor myslet vážně. Jasně, postavy musí dělat chyby, jinak by to nebylo reálné, ale prosím jsou chyby a chyby, když vám někdo starší a znalý místa řekne, nechoďte nikam je to tu sakra nebezpečné a vy se just seberete a jdete za první podezřelou postavou kterou postkáte, tak to jako prosím pardon, ale tohle prostě a jednoduše neberu (obzvlášť potom kdy hlavní postavy každého podezírají, takže to vyzní jako tupost největší). Vážně jsem si strašně přála aby byla celá skupinka pohromadě, a to je další věc která mi vadila.
Na začátku tu máme strašnou spoustu postav s různými schopnosti a tudiž skvělým potenciálem ale bum, záhy je většina odklizena někam do ústraní abychom se museli týrat ústřední dvojicí, přičemž se jejich schopnosti pořád využívají tak nějak kostrbatě. A musím zmiňovat Jakoba z kterého se stal permanentní zachránce dne na kterého všichni, ano opravdu všichni, spoléhají i když sami mají své vlastní schopnosti a prakticky si bez něho nedokážou ani sami uprdnout? Ani to, že jeho schopnost nabyla zázračné důležitosti prakticky z ničeho a že o ní nikdy nebyla žádná zmínka předtím? Vážně, to si podivní za ty roky nesepisovali charakteristiky daných schopností, už jen proto, že tu schopnost měl jeho děda a určitě i x osob předtím?

Děj, ach děj. Záchrana podivných před zlem zvaným Coul (teda wighti a hollowgasti), který chce ovládnout svět. Jak nečekané. Musím se zmiňovat o tom, že Coul je ubohý záporák a jeho bratr se ukázal být ještě ubožejší charakter? Problém je samozřejmě v tom, že se tenhle příběh jen hemží příběhovými dírami, pardon kaňony a pořádně velkými.
Nikdy vlastně nebylo prozrazeno co jsou podivní zač nebo odkud se vzali. Ano, byla bych schopná to tolerovat kdyby byla například nadnesena nějaká teorie a nebo kdyby to bylo napsáno natolik dobře, že by mi to nevadilo, jenže bohužel nebylo. Existuje tolik fantastických světů s lidmi se zvláštními schopnosti nebo co používají magii a není vysvětleno odkud se to vzalo, jenže vy to prostě berete jako fakt, jako součást daného světa a všechno tak prostě funguje, takže na co se plácat v původu daných schopností? Tady sice je ona záhadná Knihovna duší, ale otázkou zůstává: kdo ji vybudoval? A proč a jak a kdo jsou oni knihovníci? Nemá to žádný reálný podklad, co se série týče, protože v předchozích dílech nebyla o Knihovně pražádná zmínka. Ono totiž aby vám vámi vymyšlený svět fungoval musí v něm věci navazovat a souviset a je jedno jestli zpočátku dávají nebo nedávají smysl, ale není to nádhera když nějaká nepatrná zmínka na začátku náhle nabere nečekané důležitosti? Toho se ale v téhle sérii nedočkáme, protože autor svůj svět nedokázal správně poslepovat. Po pravdě, to dost často působí jako puzzle, jehož dílky někdo násilně sestavil tak jak se mu hodily aniž by na své místo pasovaly. A to je smutné, protože to působí hodně ale opravdu hodně nedodělaným a prázdným dojmem.

Na druhou stranu musím uznat, že autor má zajímavé nápady, ale neumí s nimi tak úplně dobře pracovat. Devil's Acre byla například nejlepší část knihy a klidně by mi nevadilo kdyby v něm hrdinové zažili o něco delší dobrodružství. Sharon byl sympaťák a Panloopticon rozhodně nabízel spoustu neotřelých loopu k objevení, ale to je asi tak vše.

Závěrem. Tenhle díl úspěšně celou sérii zazdil, obzvlášť když jsem se rozmýšlela dát ji po trochu lepší dvojce malou šanci. Bravo! Hloupější, nedodělanější, zmatenejší sérii jsem asi nečetla. A přitom to mohlo být fajn...

Hodnocení: 5/10

Komentáře (0)