Kniha, u níž jsem se smál a brečel zároveň: John Green konečně v Česku!

recenze

Na vine sú hviezdy (2013) 5 z 5

/ Babouš

Říká vám něco jméno John Green? Pokud nejste nerd, nebo
vyloženě knihomol, nejspíš ne. Ale v zahraničí je tenhle americký
spisovatel ohromně populární. Nutno říct, že zaslouženě. Píše totiž skutečně
krásné knihy, z nichž ta o chlapci a dívce, jejichž lásku zhatí rakovina,
konečně vychází i u nás.

Knižní klub v těchto dnech vydává Greenovu knihu
„Hvězdy nám nepřály“, která v USA sklízela úspěch jak od kritiků, tak od
čtenářů, už před více než rokem. Autor v ní s neuvěřitelným citem
načrtává romantický vztah šestnáctileté Hazel, jež trpí rakovinou plic, s o dva
roky starším Augustem, který bojuje se smrtelnou nemocí, jež mu rozežírá
kosti.

Když jsem ji četl v angličtině (ano, já jsem ten
„vyloženě knihomol“), žasl jsem nad vtipem, který kniha navzdory smutnému
tématu servíruje od začátku až do samého konce. Hazel, z jejíhož pohledu
je příběh vyprávěn, je totiž cynická realistka, která neváhá vtipkovat o smrti („Patrik monotónně četl jména z papíru,
protože jich bylo příliš mnoho na to, aby se je naučil zpaměti, a já jsem
zavřela oči a snažila se o nábožné myšlenky, jenže většinou jsem si
představovala, jak jednou na ten seznam přibude i moje jméno, až někam na
konec, kdy už nikdo neposlouchá.“) a s chytrým Augustem se výborně
doplňují.

Od prvního setkání v podpůrné skupině to mezi nimi
jiskří tak nádherně, jako to bývá jenom v dospívání. Nad mladými milenci
však zároveň visí hrozba v podobě smrti, která není otázkou jestli, jako
spíš kdy.

Knížka dokázala to, co se u mě ještě žádné knížce předtím
nepovedlo – aby mi bylo do pláče a přitom se smál. Úplně jsem si po jejím
dočtení uvědomil, jaký jsem šťastlivec a jak bychom si já, vy i ostatní zdraví
lidé (ťuk, ťuk na dřevo!) měli víc vážit času, který nám hvězdy z názvu
knihy přisoudily.

To taky z „čtení pro mládež“ dělá knihu, která nadchne kromě
teenagerů i mnohem sečtělejší čtenáře. Znovu si dovolím citovat hlavní hrdinku:
„Jenom jedna věc je totiž horší než
šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě,
které si to šine do kytek s rakovinou.“

Jsem zkrátka hrozně rád, že se k nám John Green konečně
dostává, a doufám jen, že český čtenář dostane příležitost přečíst si od něj i
další knihy.