Kniha tak krásná, že ji nebudete chtít odložit

recenze

Kniha amerického autora Oceana Vuonga, potomka vietnamských uprchlíků, která je řazena do kategorie autofikce.
Autor píše své negramotné vietnamské matce dopis, který jak předpokládá, si ona nikdy nepřečte.
Na celé knize je znát, že autorem je básník. Popis věcí každodenních, běžných a hlavně neveselých se děje způsobem, kdy se čtenář vrací zpět a vychutnává si volbu slov i jejich propojování. Prostě forma je dokonalá.
Příběh samotný naznačuje těžké dětství i život jeho matky a babičky. Ty obě zažily válku a v Americe trpí posttraumatickým stavem. Ve své nové vlasti pracuje matka v nehtovém salonu a život celé rodiny je vše, jen ne lehký. Snad i právě proto autor zažívá z její strany občas až neadekvátní situace, které v něm zanechávají celoživotní stopy. Absence otce, absence dědy, tedy zcela chybějící mužská část vlivu. On sám se musí vyrovnávat se šikanou ve škole, se šikanou v životě, s faktem, že je gay, s láskou k chlapci, jenž je vlivem úrazu závislý na bolest tišících lécích, která se volně přelije na závislost na heroinu. I přesto jsou v knize pasáže velmi krásné a štěstí hlavního hrdiny v nich je až hmatatelné.
Kniha je velmi osobní zpovědí a překladateli se povedl krásný kus práce.
Nechám ji uležet a určitě se k ní ještě vrátím.

Komentáře (1)

16.08.2022

intelektuálka

Naprosto souhlasím s tímto hodnocením ....
Jenom vystihnout ten okamžik nádhery ..... a já doufám v další překlady tohoto autora ....