Kniha plná nadějí a dobrodružství

recenze

Labyrint: Útěk (2014) / PokiCz (459 views)
Kniha plná nadějí a dobrodružství
Nevím, kde začít, tak raději začnu od začátku. Thomas se probudí bez jakýchkoliv vzpomínek na svůj dosavadní život, ale i přesto ví, jak svět funguje a jak se jmenuje. Ocitne se v Labyrintu, na místě zvaném Plac a stane se tak Placerem. Thomasovi se v hlavě víří stovky otázek a hned se začne vyptávat. Hlavně na běžce. Thomasovi se zdá, jako by v Labyrintu už někdy byl. Vše se mu zdá povědomé a pak přijde ta dívka...
Hned druhý den, po Thomasově příchodu, přijde dívka. Úplně první dívka a ještě k tomu hned druhý den. Dívka drží v ruce vkaz od Tvůrců, na vkazu stojí: Všechno se změní. A věci se dají okamžitě do pohybu. Je načase se dostat ven.

Překvapilo mě, že příběh není psaný z pohledu první osoby. Vlastně není ani psán přímo z pohledu třetí osoby, ale.. Autor má opravdu zajímavý styl psaní. Je to něco mezi první a druhou osobou a vlastně jsem měla celou dobu čtení pocit, jako bych byla knihy součástí. Tento zajímavý styl ovšem vyžaduje opravdu velké soustředění, mě osobně jinak vypadávali některé odstavce a musela jsem je číst znovu.
Abychom se ještě zdrželi u toho, jak je kniha psána, tak se připravte, že budete neustále slýchat, jak je Labyrint tvořen obrovskými kamennými zdmi, které jsou hustě pokryté břečťanem. Protože tak to prostě je a popis se neustále opakuje. Někde po první třetině knihy jsem to přestala vnímat.

Charaktery, které v knize jsou, nejsou úplně všechny zrovna věrohodné, vzhledem k tomu, že tam jsou samí dospívající chlapci, ale člověka asi hodně změní pobyt v Labyrintu. Chlapci samozřejmě nejsou zrovna nejslušnější a vznikají spory ohledně jejich hrdosti, jak jinak. Navíc si vytvořili vlastní slang a tak se hned na prvních stránkách budete muset potýkat s neznámými slovy, například čón, frase, rmut a tak dále. Později jim ovšem přijdete na kloub, není to nic složitého.
Co mě zarazilo, byly dialogy mezi chlapci. Často mezi sebou totiž mluvili... až moc chytře a dospěle.

Napětí a akce opravdu není v knize málo a jakmile se oběvilo jenom pár stránek, na kterých se nic nedělo, tak jsem se nudila. Naštěstí takových stran moc není a tak Vás autor drží v neustálé zvědavosti, co se asi stane další den. Protože na Placu se prostě každý den něco stane.

Abych pravdu řekla, tak obdivuji Placery za jejich vytrvalost a naději. Drželi se naděje celé dva roky! Představa, že bych byla uvězněna za zdmi Labyrintu a nepamatovala si nic ze svého života je opravdu děsivá. Bez rodiny, bez přátel, bez vzpomínek a ještě k tomu na tak děsivém místě. Placeři jsou hrdinové.

V knize nám naštěstí neunikaly ani Thomasovi pocity a vlastně ani pocity ostatních. Panika, strach a síla ukvapených rozhodnutí. Přesně toho je kniha plná. Pan Dashner dokázal opravdu skvěle tyto pocity spracovat a všechny činy měly své následky. A konec je dokonalým důkazem posledního bodu.
Bohužel se mi konec zrovna moc nelíbil, zdál se mi nelogický a mohl být proveden trochu jinak.
Pokud by jste se náhodou báli, že kniha má pouze filmový obal, tak se bojíte zbytečně. Filmový je pouze přebal a pod ním se ukrývá normální obálka. Obě dvě jsou naprosto úžasné.

Abych to shrnula, kniha je jedna z mých nynějších nejoblíbenějších knih, ač jsem od anotace čekala něco trochu jiného. Je plná akce, napětí a strhujících okamžiků. Přečetla jsem ji během dvou dní (což je ode mě bravurný výkon :D) a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Začátek je trochu pomalejší, ale to je jenom tak čtyřicet prvních stran.
Labyrint: Útěk je naprostý unikát v řadě knih Young Adult a určitě doporučuji.

Poki z archivni.blog.cz

Komentáře (0)

kniha Labyrint: Útěk recenze