Kniha plná lásky a hořkosladkého bytí naživu

recenze

Myslím, že nikoho, kdo Alexandru „Axi“ Moorovou zná, by v životě nenapadlo, že právě ona se rozhodne, že se vykašle na školu a uteče ze zapadlého městečka Klamath Falls, aby se vydala na cestu napříč Státy. Jenže to je přesně to, co udělá a nakonec to není jen její dosavadní život, před čím utíká, ale taky zákon, za což z velké části vděčí Robinsonovi, jejímu nejlepšímu příteli a tajné lásce, kterého nemohla nechat doma.

V kradených autech cestují z města do města a užívají si nově nabytou svobodu, dělají šílené věci a konečně doopravdy žijí. Jenže k jejich smůle tu jsou věci, kterým uniknout nejde, ačkoliv by chtěli sebevíc.

„Ten strach byl elektrizující. Děsivý a současně úžasný, a pokud jsem si předtím myslela, že dostanu infarkt, tak teď jsem ho měla určitě.
A každou vteřinu toho pocitu jsem si bezvýhradně, závratně, vzrušeně užívala.“

Jsou knihy, u kterých už po prvních pár větách víte, že tohle se bude číst dobře, ale jsou taky knihy, které vás už po prvních pár větách, snad jen po té první, naprosto dostanou a vy víte, že se vám budou líbit, jednou z nich je i tahle. A nejen to, tohle je přesně ta kniha, u které vám stačí pouhých pár stran, a už ji milujete a nedovedete si představit, že by se mohlo objevit cokoliv, díky čemu by se vám ta kniha neměla líbit. Až takhle podmanivě ji autor dokázal napsat.

Kniha věrohodně zachycuje celou cestu, včetně nezaměnitelné atmosféry, dobré i špatné chvíle, ale také oba hlavní hrdiny, jejich přátelství i pocity Axi, včetně její lásky k Robinsonovi. Hlavní hrdinka z textu přímo dýchá už od první chvíle, tak moc a tak skutečně, až chvílemi musíte uvažovat, jestli doopravdy neexistuje a nemá tohle dílo na svědomí ona sama.

Pak ale přijde ten zlom, kdy se pravděpodobně mnoho ze čtenářů vyděsí, jestli to ve výsledku nebude jen nepovedená napodobenina jedné velice oblíbené knihy. Psát knihu s touhle tématikou v dnešní době není zrovna nejjednodušší, protože hrozí, že to doopravdy skončí jen jako pokus o získání stejné popularity, ale v tomhle případě tomu tak naštěstí není a to především díky hlavním hrdinům, kteří se rozhodnout užít si přítomnost, jak jen to jde a nehledět na budoucnost, věřit a doufat, žít. Neříkám, že tam není absolutně žádná podobnost, to bych totiž lhala, ale je to jiné jak jen to jde.

„Neseděli jsme v koutě jako hromádka neštěstí. Převzali jsme otěže. Ujeli jsme. Smáli jsme se a překračovali rychlostní limity a vystrkovali hlavy z okna a ukazovali rakovi prostředník. Protože jsme věděli, že člověk může být mrtvý dlouho předtím, než opravdu umře. A bez ohledu na to, co mělo přijít v budoucnu, takový jsme nikdy být nehodlali.“

Je pravda, že jakmile se objeví tenhle zlomový okamžik, je vám jasné, jak to nakonec celé skončí, ale autor se přesto pořád snaží čtenáře překvapovat, alespoň trochu. A tak s předvídatelnými událostmi přichází zase jiné, ačkoliv třeba o něco málo podstatné.

Zábavná, kouzelná, bláznivá, plná lásky a hořkosladkého bytí naživu, taková je První láska a já vám ji mohu jen vřele doporučit. Nepopiratelně to nebude čtení úplně pro každého, ale věřím, že u spousty, snad většiny, z vás si hlavní hrdinové i kniha samotná najdou cestu k vašemu srdci.

Deny-el-Infian.blogspot.cz

Komentáře (0)