Kniha, ke které se vracím každý rok...

recenze

Tajemný Skellig (2000) / Boboking (465 views)
Kniha, ke které se vracím každý rok...
Statisticky už mám půlku života za sebou a většinu z něho jsem strávil s knihou. Tak už celkem vím, co je pro mne dobrá kniha. Většina z nás přečetla mnoho knih, které se nám zdály skvělé, ale teprve když ji po letech čtete znovu a opět se vám zdá skvělá, je to opravdu skvělá kniha. Knížku anglického autora Davida Almonda (*1951) jsem už dočetl po třetí. O její kvalitě jsem tedy už přesvědčený.
Knihu by nakladatelství Albatros určilo jako titul pro čtenáře od 9-99 let. Ale to nic neznamená, naopak knihy pro mládež jsou dneska v módě i mezi dospěláky (že potteráci). Stejně jako W. Golding svoji slavnou knihu „Pán much“ vlastně zaplnil výhradně dětskými postavami, a nikdo ji snad pro to nepovažuje za dětskou literaturu, ani v případě Almonda bychom neměli „Tajemného Skelliga“ (orig. Skellig, 1998) zaškatulkovat jako dětskou knihu. Hrdinou je sice desetiletý Michael, ale autor zde použil spíše dětskou postavu pro její bližší přístupnost iracionalitě a fantazii.
Michael se právě nastěhoval s rodiči do většího, ale zchátralého domu na předměstí. Ale stav domu není v rodině prioritní. Hlavním zájmem je jeho čerstvě narozená sestřička, které je ale v tak nemocném stavu, že nikdo neví, jestli se dožije dalších dnů. V tomto stavu mysli se Michael seznamuje s novým prostředím. Velké zahradě zpustlé stejně jako dům vévodí stará garáž. Budova v tak žalostném stavu, že ani stavební dělníci do ní nechtějí ze strachu vlézt. Ale něco takového je přímo vábničkou pro každé zvídavé dítě. Ani Michael neodolá a povzbuzován tím příjemným strachem z nebezpečí do zaprášené garáže vejde. Vzadu za krabicemi najde ale ještě zchátralejší věc než garáž - oživlou mrtvolu, nebo jak jinak si tu podivnou bytost s bělavým obličejem, v černých šatech a vybouleninou na zádech má vysvětlit. Postava se chraplavým bolestným hlasem zajímá jen o aspirin a 27 a 53. Co a kdo je ta bytost nazývající se Skellig? Proč odumírá na podlaze zchátralé boudy nikým nepostrádaná?
S pomocí své nové kamarádky ze sousedství Míny se o Skelliga postarají. Mína je stejně jako Skellig pro Michaela bytost jako z jiného světa. Volnomyšlenkářská dívka nejen že nechodí do školy, nechává se učit svojí matkou, ale pomáhá mu otevřít oči do jakoby jiné dimenze naši reality. Do světa podřízenému přirozeným vjemům a citům. Objevuje skutečné hodnoty života.
Na knize nejvíce oceňuji především autorovu schopnost zobrazit svět dospělých očima dítěte jako kombinaci dětských fantazií s pochmurnou realitou světa dospělých starostí. Za využití nedětského stylu a jazyka tím vzniká právě příběh jak pro děti tak pro dospělé. Vzniklo to především snahou autora nevytvořit dojemný příběh s happyendem, o kráse lásky a přátelství a lidské pomoci. Jak jsem napsal, autor do příběhu vložil pochmurnou realitu našeho života, kde je smrt a bolest každodenní záležitostí. S tím koresponduje i postava Skillga, vytvářející dojem anděla. Přitom není ale vykreslen jako mýtická dobrotivá postava. Obdobně je to i s jinými postavami, jako vynikající lékař v nemocnici léčící artrózu, který všem doporučuje své krvavé „jehla a pilka“.
Nosnou myšlenkou je především důležitost v rozlišování skutečně důležitých věcí od těch malicherných, víra i v neracionální věci, které jiní ani nevidí. „Tajemný Skellig“, oceněný Whitbread Children´s Book Award a Carnegie Medal, vydalo v roce 2000 už neexistující nakl. Amulet v překladu Hany Petrákové. V roce 2008 knihu opět vydalo nakl. Mladá fronta v jiném překladu pod názvem „Skellig“.Pokud se k ní nějak můžete dostat, neváhejte ani minutu, těžko někdy najdete něco více strhujícího a krásného.

Komentáře (0)

kniha Tajemný Skellig recenze