Klaun Pennywise...

recenze

To (1993) 4 z 5 / TerezaMondeková
To

Každý z nás má z něčeho strach. Někdo se bojí pavouků, někdo hadů, někdo má strach ze tmy a někteří se bojí klaunů... jako já. Jak bychom se asi zachovali, kdyby jsme se ocitli svému největšímu strachu tváří v tvář? To nikdo neví, dokud se tak nestane.

Malé městečko Derry, které je ve státě Maine. Zprvu se může zdát, že je to dobré místo k žití, ale opak je pravdou. Od ostatních maloměst se liší. Tíživá a strašlivá atmosféra v tomto městečku je téměř hmatatelná. V tomto městě je vysoká kriminalita. Pohřešuje se stále víc a víc dětí. Některé se už neobjeví, některé najdou v zohaveném stavu. Nikdo tomu ale nevěnuje pozornost, až na jednu partu dětí.

Smolaři... Hlavou party je Bill, který nedávno přišel o svého mladšího bratra Georgieho. Někdo ho zavraždil. Ve skupině je i astmatik Eddie, kecal Richie, který je často v problémech, kvůli své puse, kterou nedokáže držet dlouho zavřenou. Ben, který je docela při těle, černoch Mike, Žid Stanley a chudá dívka Beverly. Smolaři zjistí, že to, co zabijí děti je zlo, které má tisíce podob. Je to něco krutého, bezcitného, nelidského. Každý ze Smolařů má se zlem vlastní zkušenost. Smolaři se shodli, že To musí zastavit. Ale ve městě je další netvor, na kterého si musí Smolaři dávat pozor. Ve městě bydlí i Henry, který se svými přáteli ostatní ustavičně šikanují.

To se skrývá v domě 29 na Neibolt Street. Smolaři se tam vydají s odhodláním skoncovat s tím. Po obtížném a těžkém boji se jim to podaří. Částečně. Nejsou si jistí, jestli To zabili nebo jenom zranili. Proto složí přísahu. Pokud se To někdy vrátí, oni se vrátí taky a zbaví se ho jednou provždy.

Všichni Smolaři z města odešli. Rozprchli se do různých koutů světa... Všichni až na Mika. Ten zůstal v Derry jako strážce majáku. Uplynulo 27 let... Děti opět mizí, nacházejí je v zohaveném stavu. To... je zpátky. Jejich chvíle přišla. Je načase všechny obvolat a svolat je zpátky. Musí se konečně postavit zlu, které terorizuje Derry. Jestli uspějí, záleží jenom na nich...


Viděla jsem i tu novější verzi filmu To. A popravdě nevím, která verze filmu se mi líbila víc. Starší nebo novější. Tak jsem se rozhodla si přečíst knihu. Zajímalo mě, které verzi bude více podobná, nebo jestli bude úplně jiná. Nakonec to byl takový mix obou.

Upřímně jsem ani nevěřila, že takovou obrovskou bichli (jak tomu říká moje máma) přečtu, ale k mému překvapení... kniha mě bavila. Udivovalo mě, jak autor dokáže všechno popsat do těch nejmenších detailů. Občas mi sice přišlo, že popisuje něco, co je zbytečné, co tam být nemusí, ale asi je to jeho styl. Stávalo se, že jsem se občas nudila u té mezihry, ale některé jsem četla i s velkým nadšením a zvědavostí. Během čtení mi občas běhal i mráz po zádech. Bylo i napětí, překvapení, láska a síla přátelství. Taky se mi líbilo, že autor dal šanci i vedlejším postavám. Bilově ženě, Tomovi a že taky napsal pár kapitol z pohledu klauna.

Některé kapitoly jsem četla i s velkým znechucením. Nechápu lidi, kteří mlátí člověka jenom kvůli tomu, že má jinou sexuální orientaci. Nechápu lidi, kteří mají erekci při tom, když zabíjí kočky a psi. To se mi opravdu zvedal žaludek, ale rozhodla jsem se, že tohle nebudu hodnotit negativně, protože tohle k hororu patří. Znechucení, psychopati, šílenci.

A musím souhlasit s některými lidmi, kteří si myslí, že při psaní knihy byl Stephen King na drogách. Bill podvede svou ženu, ale pak se to zamete úplně pod koberec, skutečná podoba toho klauna, pak ta želva a nakonec grupáč DĚTÍ v kanálech... To myslí autor vážně? Za tohle a občasnou nudu jsem nemohla dát plný počet, ale když tohle všechno vynechám, tak mě kniha bavila.

Komentáře (0)

Přidat komentář