Klášterní tajemství aneb Kam mizí svobodná vůle a nejmacatější svíčky
recenze
Antiecclesia (2008) / verbal
Víra v evidentně lhostejného Fousatého strejce je přinejlepším psychický regresní mechanismus, jak se vyrovnat s nehostinnou realitou. V horších případech psychická porucha a v těch nejhorších vynikající nástroj, jak ovládat bezduché stádo blahoslavených ovcí, vraždit, krást a manipulovat ve jménu fantasy model ku prospěchu kohorty sebevyvolených, hrabivých a morálně zvrhlých černoprdelníků. Dlouhodobě nejúspěšnější globální korporací v tomto byznysu je bezesporu První římskokatolická a.s., Cosa Nostra s téměř dvoutisíciletou tradicí, s přímou linkou na Ředitele, monopolem na odpouštění jakýchkoliv svinstev za peníze a komplexní sadou tmářských dogmat, shrnutých v historicky nejprodávanější fantasy knize všech dob, sveřepě rezistentní vůči jakémukoliv pokroku, vědeckým důkazům či logické argumentaci.
Ono miliarda platících zákazníků po celém světě, postižených patopsychologickou chorobou, nedostatkem inteligence, vzdělání či od dětství cíleným výplachem pomatené rodiny, to už je nějaká kupní síla, tudíž by bylo zásadní marketingovou chybou měnit staletími osvědčenou obchodní strategii, připustit exaktní důkazy a přiznat, že byl management odjakživa jen bandou bezskrupulózních dogmatických hovad s jediným cílem – točit Zeměplackou. A tak i ve dvacátém prvním století se vně i navenek korporátu urputně názorově lpí na století šestnáctém, akorát už si jen nelajsnou nikoho upalovat, když je označí za nenažrané svině, nebo prohlásí, že byl na kraji světa a nepřepadl přes okraj.
Slečna Mahonyová dostala kulantní nápad infiltrovat se mezi nejpostiženější pacientky, a sice nevěstky Kristovy, které se buď z důvodů naprostého psychického zhroucení z okolního světa či nedostatečné kapacity analyzovat prostý fuckt, že skývu vezdejšího nám denně neservíruje duchovní pekařství Cherubín & synové, nýbrž jej šidí ta zlodějská kunda Endy Babitch, rozhodly strávit život askezí a modlením až do zchytření, a vydobýt si tak pohádkové privilegium stát eternálně po kolena v mlze a zbožným pohledem očumovat barokní prdele tlustých andělíčků.
V první polovině svého dílka tak Mia interesantně nakukuje pod hábity, kam se běžný smrtelník jen tak nepodívá, a nalézá tam kromě zanedbaných bobrů pokrytých voskovými pilinami především rezignovanost, naprostou odevzdanost a téměř kompletní vymazání osobnosti po letitém účelovém drilu nekompromisní církevní mašinérie, ale také zoufalství některých chovankyň, ne až tak zcela přesvědčených o správnosti svého rozhodnutí. Autorka také v této části zkoumá reakce pacientek na neprůstřelné logické argumenty a dochází k mnohdy bizarním, ba až děsivým zjištěním o účinnosti středověkých metod cíleného výplachu na mentálně slabších kusech. Není tedy divu, že někteří ti Batmeni proti ní po vydání knihy vyhlásili džihád, tedy pardon, kruciátu, a snažili se jí ukamenovat voskovými dildy.
Ve druhé polovině knížky nám sice slečna Mahonyová kapku zbrownovatěla, nicméně inteligentně, racionálně, exaktně, logicky, zajímavě, slohově vytříbeně, velmi čtivě a s lehkostí vyvrací pomatené kudlankovské axiomy a uvádí na pravou míru mnohé fantasy mýty, třeba ty o Vodníkovi, princi Bajajovi nebo mexickém otyloňovi jménem Chesus Gonzáles.
Asi již tušíte, že se publikace ihned po svém vydání stala bestsellerem, vévodícím Vatikánskému Blacklistu, nějaký ten Pyjus už dozajista štípe dříví na podpal, komando Koniášů má bojovou pohotovost a autorka nepochybně skončí spolu se mnou v pekle, kde ji s děvkama budu nadšeně držet místo u pokerového stolu. Každopádně se jedná o velmi potřebné, sofistikované a argumentačně vycizelované čtení, které může mnohým zmanipulovaným loutkám pomoci polámat psychické berličky, postavit se na racionální nohy, smířit se s fyzikálními zákony a atomární realitou, jež rozhodně nevznikla tak, že nějaký bělovousý dědek prostě lusknul prsty a rozsvítil.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Bobabobek501, obávám se, že Váš příspěvek je "hrách na stěnu házet." Stačí si pročíst příspěvky, a reakci autora, pod tou předešlou...
Extremistické pojetí. Nikdo nemůže nutit lidi, aby všichni šli stejnou cestou nebo se rozčilovat, že druzí jdou jinou, obojí je extrém a špatný. Pokud něčemu nerozumím, ale mám "svou představu" neznamená, že moje představa je horší než vaše, obě jsou jen představy a obě se liší od skutečnosti asi jako teorie se liší od praxe
No jo, Mr. Verbal...
Neuropatické a výrazně narcistické rysy, okázale arogantní, silný defenzivní postoj, extrémní důraz na ego, rozvinutá malichernost, silná potřeba vyvracet vše, co pokládá za vlastní nedostatky. Nutkavá až nepotlačitelná potřeba se vyjádřit, zviditelnit, prosadit vlastní názor, získat si pozornost okolí za každou cenu a s ní i pocit vlastní důležitosti.
Zjevné jsou výrazně narušené vztahy k ženám a částečně i k mužům, pravděpodobně vyrůstal v rozvrácené rodině pouze s matkou, která jej často sekýrovala. Nesnáší poučování, povyšuje se nad druhé a má silnou potřebu je zesměšnit. Předstírá sebepohrdání, má strach z vlastní identity, společensky neškodný, ztrácí kontakt s realitou. Měl neradostné dětství, psychická odolnost je spíše slabší, sklony ke zhýralosti, možné je užívání psychoaktivních látek, alkoholu.
Je dosti cílevědomý, jeho úsilí však v průběhu života stále nedosáhlo vytyčeného cíle, bojí se možné vlastní méněcennosti, např. kvůli tomu, že příliš propadl falešně nablýskanému mediálnímu obrazu dnešního světa. Silně nad sebou pochybuje, ale navenek to vehementně popírá, naneštěstí způsobem, který tyto pochybnosti přiživuje, a nutí jej k opětovnému popírání, takže se ocitá v bludném kruhu existenční závislosti na svém alter egu. Sexuálně spíše aktivní, avšak snížená schopnost udržet dlouhodobý vztah, možná je i určitá sexuální frustrace.
Nevyrovnaný sám se sebou. Vnitřní rozpor je patrný v souvislosti s jeho averzí vůči projevům intelektu, coby výrazovému prostředku, který se snaží sám hojně používat, zatímco silně expresivní až vulgární forma si klade za cíl tuto skutečnost spíše jen navenek popřít a zamaskovat, za čímž je místy až přepjatá snaha vytvořit dojem určitého vlastního nadhledu. Výrazně komolí či zdrobňuje klíčová slova, která jsou pro něj z psychologického hlediska určitým "strašákem", což je zase v rozporu s jeho tvrzením o snaze nazývat věci pravými jmény.
Pokládá se zjevně za jedince s vysoce nadprůměrnou inteligencí a skutečně zřejmě spadá (spíše) do vyššího průměru, ale za svou práci je patrně špatně finančně ohodnocen a není spokojen se svým postavením, připadá si nedoceněný. Vinu za to však nepřikládá sobě, nýbrž přenáší tuto vinu na společnost.
Pozn.: svou neurotickou poruchu ventiluje psaním. Píše! To znamená, že už je na tom opravdu špatně. Někteří jedinci se sociální inteligencí na právě tak vysoké úrovni, že při pouhém vyřčení slova "kunda" kdekoliv na veřejnosti propukají v nezadržitelný jásot, jenž je tím halasnější, čím více to u někoho vyvolává pohoršení, jej za to však obdivují coby úžasnou individualitu a dokonce jim to dokáže zvednout náladu (zřejmě právě tak touží prosadit sami sebe, ale nemají odvahu použít k tomu natolik přízemní a provokativní formu). Rozšířit takové myšlenkové potraty by ještě před třiceti lety bylo téměř nemožné (pominu-li Bukowského, ale ten má alespoň nějakou úroveň), dnes to však nezabere ani třicet minut. Nemusíme to všichni chápat, jen mějme na paměti, že Verbal to neměl v životě lehké. A já si jdu radši tahat za šulínka už předem. :)