Když všichni mluví jako dlaždiči...

recenze

Na útěku (2011) / Marky48

Jem vidí už od malička u každého člověka jeho číslo. Když umřela její matka, zjistila, co znamenají - jsou to data jejich úmrtí. Jem prochází sama životem a nemůže se nikomu podívat do očí. Náhodou se ale setká s Pavoukem, kterému pomůže uniknout před smrtelným nebezpečím, jež díky číslům sama předpoví. V ten moment začíná nezvyklé dobrodružství, které navždycky otřese dvěma mladými životy...

Příběh o dívce, která ví, kdo kdy umře, vypadal hned od začátku jako něco zajímavého, co tu ještě nebylo. Myslím si, že autorka i využila všechen potenciál toho nápadu, jenže ne zcela podle mého gusta...

V první řadě mi vadil styl psaní. Nebyla jsem a stále nejsem připravená číst knihu, kde se na každé stránce objeví sprosté slovo, a kde všichni (respektive Jem a Pavouk) mluví jako dlaždiči. Ano, i já mluvím nespisovně, ale zastávám ten konzervativní názor, že do knih tohle nepatří. Těšila jsem se na čtenářský zážitek, ale dostala jsem přes tři sta stran hovorové češtiny.

Uznávám, že za to si trochu můžu sama, protože jsem si to nezjistila, ale bohužel to není jediný negativní aspekt této knihy. Nesedly mi totiž postavy. Vůbec. Žádná. (až na tu, která se objevila na posledních, ehm, třech stránkách?) A to se mi snad ještě nestalo. Nedokázala jsem se ztotožnit s nikým a ani jsem nedokázala nikoho tolerovat. Všichni byli šílení a agresivní nebo nechápající a... Zkrátka a dobře svého dvojníka jsem bohužel neobjevila.

Také bych však měla zdůraznit to, co se mi na knize líbilo, a to je každopádně nápad. Vymyslet v dnešním sci-fi světě něco naprosto originálního je zatraceně těžké, ale Rachel Ward se to podařilo. Právě kvůli tomuto námětu jsem si knihu chtěla přečíst a byla jsem s jeho provedením i celkem spokojená. Respektive: já bych ten nápad nejspíš zpracovala jinak, ale chápu, jak to udělala autorka a proč.

K příběhu, jako je tento, patří samozřejmě i konec. A musím říct, že ten byl opravdu, opravdu dobrý. Nečekala jsem už nic vzrušujícího ani převratného a jenom jsem tu knihu chtěla dočíst, když tu najednou jsem začala hltat stránky jednu za druhou... A pak najednou nebylo co otáčet. Musím tedy smeknout za to eso, které Rachel Ward na konci vytáhla z rukávu a tím dokázala, že i sci-fi může být až ošklivě realistické a autentické...

Když jsem si knihu vybírala, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Líbil se mi ten nápad s čísly, který byl v knize nakonec i celkem dobře zpracovaný, jenže to mělo i pár háčků: vadila mi hovorová čeština, sprostá slova a postavy. Závěrečné hodnocení sice trochu vylepšil konec, ale přesto vidím tuhle knihu jako horší průměr.

Kniha: 2,5/5
Obálka: 1/5

Komentáře (2)

Přidat komentář

---