Když se z lovce stane kořist

recenze

Kořist (2014) / Maragad (211 views)
Když se z lovce stane kořist
Můžete si říct, že upírů už bylo v žánru Young adult vážně dost. No co si budeme povídat, jsou všude a nikoho jistě nebaví stále dokola číst o vraždících monstrech, která když potkají tu pravou a pro ně jedinou se rázem jako mávnutím kouzelného proutku promění v neškodné beránky, kteří by ani mouše neublížili. Ovšem stále se ještě najdou autoři, kteří prostě musí zkusit, zda se z tohoto tématu nedá ještě něco vyždímat. A jak je vidět, tak dá. To svým čtenářům dokázal Andrew Fukuda se svou Kořistí a věřte, jeho upíři se na slunci rozhodně netřpytí.

Gen a jeho společníci, kteří spolu s ním utekli z Ústavu pro studium glupanů, jsou stále na útěku. I když se jim podařilo dostat se do bezpečí na loď, hrozí jim, že vyhladoví. Na lodi totiž nebyly žádné zásoby a upíří lovci jsou neodbytní a stále je pronásledují. Díky čemuž se Gen s ostatními nemohou vylodit a potravu si obstarat. Ale přeci jen jim svitne konečně naděje, když narazí na vzkaz od vědce. Mohli by se přeci jen konečně dostat do země zaslíbené? Do země mléka a medu, ovoce a slunečního svitu? Nebo je to jen pohádka pro děti a oni nemají proti upírům nejmenší šanci?

„Zůstaneme na řece. Jestli někde vepředu připravili past, dostaneme se přes ni. Ať nás potká cokoli, budeme bojovat. Ale nebudeme na ně jen tak bezbranně čekat. Poženeme se za svým osudem, ať je jakýkoli.“ ~Kořist, str. 32~

Andrew Fukuda se narodil se v Manhattnu a byl vychován v Hong Kongu. Poté co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, začal pracovat v Manhattonském "čínském městečku" spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon, první kniha v nové sérii, byla koupena St. Martin's Press a vydaná v květnu 2012.

Kořist je opět velmi poutavým čtením, jež je přímo nabité akcí a napětím. Krátké kapitoly se čtou velmi rychle a o to více vás budou nutit, stále otáčet stránky, jejichž text budete opravdu doslova hltat slovo za slovem. Ačkoliv je upírské téma dávno ohrané, Fukudovi upíři jsou i přesto velmi originální. On si totiž vymyslel svá monstra, jež mají s novodobými představami o upírech společné jen tesáky a krev jako hlavní zdroj potravy. Dalo by se říct, že tito upíři jsou spíš podobni těm monstrům, která potkáte v krvavých hororech, než přeslazení metrosexuálové, na něž narazíte v romantických filmech pro teenagery.

Děj je psaný v první osobě z pohledu mladého chlapce Gena, kterému se doposud dařilo s upíry, jež se sami nazývají „lidmi“, splývat. Bohužel jeho „převlek“ nebyl tak dokonalý, jak si myslel a nyní se i z něj stala kořist. Jako hlavní postavu si ho většina čtenářů jistě oblíbí. Je chytrý, obětavý a vážně milý. Navíc není neomylný a díky tomu působí jeho postava velmi uvěřitelně. Kvůli tomu, že je kniha psaná jen z jednoho pohledu, nemůže čtenář nahlédnout do „hlavy“ i dalším postavám. Ovšem zase až taková tragédie to není, i tak jsou vykresleny dostatečně. Nejvíce prostoru dostává dívka Sisy, mezi níž a Genem se pomalu začíná vytvářet pouto a chlapec Epap, jenž na Gena žárlí a mnohdy mu jeho pocity zatemňují zdravý úsudek.

Kořist je opět velmi překvapující knihou, kterou prostě nedáte z ruky. Já osobně vůbec nechápu, jak jsem mohla vydržet tak dlouho, než jsem si ji přečetla. Na další a závěrečný díl rozhodně tak dlouho čekat nebudu. A co radím vám? Rozhodně si Kořist přečtěte. Čtení o upírech je totiž stále ještě v módě.

Komentáře (0)

kniha Kořist recenze