Když se sny míchají s realitou a smrt je vám v patách

recenze

Ulice Záhadných tajemství (2016) / Thanyss (545 views)
Když se sny míchají s realitou a smrt je vám v patách
John Irving se nesmazatelně vryl do mé mysli románem Svět podle Garpa. Byla to kniha, kterou jsem po dlouhou dobu nemohla dostat z hlavy a pravdou je, že mi tam sídlí do dneška. Ulice Záhadných tajemství svou anotací aspirovala na obsazení pomyslného místa vedle Garpa, aby tam nebyl chudák tak sám. Jenže anotace ještě není příběh. A samotný příběh může v mnohém překvapit nebo také v mnohém zklamat.

Juan Diego rozhodně neměl snadné dětství. Kromě toho, že jako jediný dovedl porozumět své sestře Lupe, která s okolním světem dokázala komunikovat pouze nesrozumitelnou hatmatilkou, je chlapec vystaven i sestřině podivnému a děsivému nadání. Lupe umí číst myšlenky a navíc trošku vidí do budoucnosti. Tenhle podivný sourozenecký pár navíc vyrůstá na skládce odpadu v Oaxace, kde se o ně staré el jefe – šéf skládky, který možná je Juanův otec, ale určitě není otec Lupe. A protože jsme toho na naše hlavní hrdiny nenaložili ještě dost, souhra náhod zapříčiní nehodu, jež způsobí, že se z mladého chlapce stane doživotně kulhající mrzák. Juan má však také své nadání. Je to čtenář ze skládky. Dítě, které se samo naučilo číst. A to hned v několika jazycích.

O mnoho let později cestuje zestárlý spisovatel Juan Diego Guerrero na Filipíny. V patách jsou mu však sny a vzpomínky. Ať je den nebo noc, ať už náš hlavní hrdina cestuje letadlem, taxíkem, nebo jen sedí na večeři, stále se mu do mysli vkrádá minulost i se všemi duchy, jež nechtějí Juana opustit. Sny a imaginace tak postupně získávají navrch. Tajemství a záhady začnou vystrkovat růžky a náš hlavní hrdina se náhle ocitá uprostřed víru dění, nad nímž nemá ani tu nejmenší kontrolu. Jeho život dostává nečekaný spád.

Ulice Záhadných tajemství je směsí snů, fantazie, bohaté imaginace, ale i tvrdé reality a všednosti. John Irving rozehrál svou spisovatelskou magii a nechává čtenáře místy vlát ve větru jako hadrovou panenku. Tenhle příběh je tak zvláštní a podivný, že vcelku brzy budete mít stejný pocit jako zestárlý spisovatel – víte, že s vámi někdo obratně manipuluje, ale nemáte chuť ani sílu s tím cokoli dělat. Minulost a mrtví natahují své spáry do přítomnosti a nárokují si vaši duši. Jsou všude. I kdybyste chtěli, nevyhnete se jim.

Nejnovější Irvingův počin rozhodně není něco, do čeho byste se snadno začetli. Ulice je to místy pořádně zmatená, časová posloupnost je značně kostrbatá, realita místy bolestně pokroucená. Ale časem se začnete propadat do králičí nory hlouběji a hlouběji, až nakonec zjistíte, že není cesty zpět. Můžete jít jen kupředu. I kdyby to mělo znamenat, že jdete vstříc smrti. Nakonec, tohle je cíl každého z nás.

Cirkus proti náboženství, zázraky proti chudobě, naděje proti zoufalství.

Musím říct, že tahle kniha je jedno velké kouzlo. Jestli je dobré nebo špatné, to už si zjistěte sami.

Ale jedno vám řeknu, Garp alespoň na chvíli není sám.


--- Možná to způsobil odraz světel předjíždějícího auta, ale v Dorothyiných tmavých očích se zaleskl světlejší odstín a jen na pár vteřin se změnily na zlatohnědé – jako oči lva – a v tu chvíli si Juana Diega znovu nárokovala minulost.
Jako by nikdy neodešel z Oaxaky; v předjitřní tmě psího stanu prosycené dechem psů ho nečekala jiná budoucnost než život sestřina tlumočníka v cirkusu La Maravilla. Juan Diego neměl kuráž, aby se stal nebeským chodcem. Cirkus Zázrak chodce po stanu nepotřeboval. (Juan Diego si ještě neuvědomoval, že po Dolores tu už žádný nebeský chodec nebude.) Když je člověku čtrnáct a je sklíčený, pak pochopit myšlenku, že by mohl mít jinou budoucnost, je jako pokoušet se vidět ve tmě. „V životě každého nastane podle mě vždycky okamžik, kdy se musí rozhodnout, kam patří,“ říkala Dolores. ---

Komentáře (1)

kniha Ulice Záhadných tajemství recenze

Lidka
08.09.2016

Krásný komentář. Já o knize přemýšlím jak to, co jsem právě přečetla popsat, ale už není třeba, protože Thannys to napsala tak krásně, tak výstižně že není co dodat. Ano, přesně takto jsi vyjádřila i mé pocity z této nelehce čitelné a nelehko žitelné Irvingovy knihy. Správně říkáš není cesty zpět při téhle četbě.

Díky Kláro S. napsalas to i za mne, jen s tím, že já bych to takhle krásně napsat nesvedla.

P.S. Irving je moje veliká láska a těším se na další.