Tato kniha mě velice mile překvapila. Nejen, že se jedná o dojemný příběh o stáří, ale díky tomuto příběhu jsem nahlédla do světa člověka, kterému se pomalu rozpadá realita.
Hlavní postava – patnáctiletá Linda nemá lehké dětství díky dlouhodobému emočnímu zanedbávání, má jediného neobyčejného kamaráda, myšlenky na sebevraždu a souseda Huberta, bývalého plavčíka se stařeckou demencí, kterého navštěvuje a pomáhá ošetřovatelce s jeho péčí. Lina i Hubert se tiše smířili s tím, že život není spravedlivý.
I díky svému věku Linda k Hubertovi přistupuje jinak než dospělí. Je zodpovědná, trpělivá, ale bere to i s humorem, lehkostí a svými originálními nápady se snaží Hubertovi zpříjemnit jeho dny. A to se mi moc líbilo.
Ošetřovatelka Ewa byla skvělá. Zodpovědná, starostlivá, laskavá, citlivá, a to, jak využívala rad svých předků a návrat k přírodě mě bavilo.
Dohromady všichni tři tvořili skvělý tým. Přirostli si k srdci a potřebovali se navzájem.
Celý příběh byl dojemný a konec mě byl na kapesník.
Styl psaní je jednoduchý a strohý, čte se to rychle, ale protože je příběh tak blízko skutečnosti, vyvolává hluboké pocity. Ukazuje nám, jak křehká může být lidská mysl a jak málo stačí k tomu, aby se svět začal drolit.
Nečetla jsem to s lehkým srdcem, ale právě proto tuhle knihu doporučuju. Není to pohodlné čtení, ale je lidské, pravdivé a potřebné. A přesně takové příběhy má smysl číst. Je to výzva dívat se na seniory ne jako na problém, ale jako na lidi s příběhem.
Laskavý román o životě, smrti a přátelství Lindě je patnáct. Za sebou má traumatické dětství, před sebou žádné nadějné vyhlídky. Východisko vidí živě před očima: ukončit svůj život spektakulárním skokem pod auto. Leč v jejím ž... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
zuzi.cte také napsala
