Když se obálka zdá zajímavější než děj

recenze

Když tato kniha vyšla, uchvátila mě grafika obálky. To tajemno. Je to jen lano nebo to znamená něco více? A o čem to tak může být? To bude jistě skvělá kniha.

Pak jsem si ji o hodně dělší čas později pořídila a vlastně mi bylo to lano už ukradené.

Titul nepatří mezi myšlenkově příliš náročné a nejhorší pro mě bylo prokousávat se názvy francouzských ulic, měst a všech těch nevyslovitelných slov. Mezi nimi se rychle pohyboval dlouhovlasý profesor zvaný Enzo a řešil záhadu zmizení významného člověka francouzské vědecké smetánky.

K jeho cti mohu říci, že úspěšně, ale moc se mi do toho začíst nedařilo. Naopak. Vyprávění se mezi poutavá zařadit nedá a i když bylo kloubení děje s minulostí brilantní a závěry zajímavé, o algebře se to dá říci taky. A baví málokoho.

Nakonec se děj o něco posunul a nabral svižnější tempo, což díkybohu vydrželo až k velmi zajímavému konci.

Příběh nepatří mei ty, k nimž se budu vracet a znovu přemýšlet o dějových a historických kličkách, ale závěr to zachránil a dám někdy šanci i dalšímu dílu.

A na obálku se už vykašlu. Protože tady smotek alespoň vypadal jako hlava. Co se snaží další díl naznačit o ději radši zatím nechci vědět.

Komentáře (0)