Když se kluk v dívčím těle zamiluje do ducha

recenze

Nakladatelství Yoli vydalo dlouho očekávaný YA román Kluci ze hřbitova v lednu 2022. Tahle žhavá novinka z pera Aidena Thomase, řazená do žánrů fantasy, contemporary a LGBT romance, přináší nevšední příběh trans kluka a gaye Yadriela.

Ten by se rád zavděčil své latinskoamerické rodině, pro niž není jednoduché přijmout jeho gender. Zvlášť pro tátu a babičku je těžké vyrovnat se s pravdou. Byla to maminka, kdo Yadriela vždycky podporoval, jenomže už tu není. Naštěstí má Yadriel chápavého strýčka a také skvělou sestřenici a nejlepší kamarádku Maritzu, která mu pomůže provést rituál s cílem vyvolat ducha zavražděného bratrance Miguela. Pokud Yadriel uspěje, konečně všechny přesvědčí, že je opravdu brujo – kluk, jemuž byla dána do vínku moc přivolávat duše zemřelých a propouštět je do říše mrtvých. Stejnou schopnost mají i ostatní muži v rodině. Během rituálu však Yadriel místo bratrance přivolá ducha Juliana Diaze, problémového mladíka s nevalnou pověstí, jehož znal do té doby jen od vidění. Rád by se ho zase rychle zbavil, ale Julian ještě nechce z tohoto světa odejít. Napřed se potřebuje ujistit, že jsou jeho přátelé živí a zdraví, a samozřejmě by rád věděl, jak a proč vlastně zemřel. Yadrielovi nezbývá, než mu pomoci najít jeho vraha. Čím více času spolu stráví, tím více se sblíží – a tím méně si Yadriel bude přát, aby ho Julian opustil.

Anotace románu Kluci ze hřbitova slibuje nevšední zápletku v atraktivním a pro mě zatím neprobádaném prostředí, což byl také důvod, proč jsem po knize sáhla s nadšením. Několik prvních stran jsem ovšem byla velmi zmatená ze spousty neznámých výrazů a španělských slov. V průběhu čtení si člověk sice zvykne na význam opakujících se slov „brujo“, „maligno“, „abuelito“, „portaje“ atd., ale stále se budou objevovat nové španělské výrazy, ba i celé věty, jejichž překlad do češtiny z nějakého důvodu chybí. Obzvláště ke konci během významné a emotivní scény bych uvítala překlad. Yadriel a Julian si tam vyjadřují zřejmě zásadní věci, ale jak to vlastně můžu vědět, když jim nerozumím? Nejsou tu žádné poznámky pod čarou, žádný slovníček v závěru knihy, jenž by objasnil nejen význam, nýbrž i výslovnost… Očekává se snad ode mě, že si vše dohledám sama v Google překladači?

Ze začátku tedy není lehké zorientovat se ve všech cizích výrazech a kouzelných rodinných tradicích, ale pak se příběh rozjede a nabere spád. Děj se z valné části odehrává na hřbitově plném bloudících duší, z nichž prakticky jakákoli se může zničehonic proměnit v maligno – temnou bytost, která ztratí veškerou lidskost a začne nekontrolovatelně řádit. Napínavé situace plné nebezpečí tak na sebe nenechají dlouho čekat. Jeden ze členů rodiny, Miguel, bude násilně vytržen ze života, ale jeho tělo se nenajde. Co se mu stalo? Kde může být? Autorovi se nesporně daří držet si čtenářovu plnou pozornost. Zahrnuje ji přitom nejen palčivými otázkami a temnými myšlenkami, ale i mnoha hřejivými, dojemnými a vtipnými scénami.

Kluci ze hřbitova jsou román plný vtipných hlášek a sympatických postav. Hlavně ale díky originálnímu nápadu a neotřelému prostředí představují velmi osvěžující záležitost v kategorii YA, u níž jsem se domnívala, že už mě snad ani nemůže ničím nadchnout. Dala bych knížce i pět hvězdiček, ale přece jen mě u ní zamrzela jedna věc, a sice fakt, že hlavního zlosyna bylo možné odhalit poměrně brzy (nejpozději v polovině knihy, během scény, kde babička vypráví legendu o zlém jaguářím bohu a lamentuje, že se jí ztratily posvátné čepele). Doufala jsem, že mě Kluci ze hřbitova i v tomto směru překvapí, že mi nabídnou jiného zloducha, nad nímž mě samotnou ani nenapadlo uvažovat. Příběh ale bohužel do puntíku naplnil mé teorie a držel se nejsnazší, nejjasnější zápletky bez jakéhokoli ohromujícího zvratu. Taková předvídatelnost mě zklamala, ale jinak se jedná po všech stránkách o skvělé čtivo.

Pro mě představují Kluci ze hřbitova první zkušenost s literaturou, která se nějakým způsobem zabývá problematikou genderu, transsexuálů... Pokud si říkáte, že to není nic pro vás, nebojte se. I tak se vám to bude líbit, protože příběh je zkrátka jen lidsky upřímný, vtipný, milý… Vypráví především o síle přátelství, věrnosti a sebeobětování, o touze zapadnout mezi své nejbližší, nalézt u nich pochopení a podporu. Taková témata by mohl ocenit každý z nás bez ohledu na pohlaví či orientaci. Vztah mezi Yadrielem a Julianem se vyvíjí krásně přirozeně, nejsou v něm žádné uspěchané a přemrštěné reakce ani nabubřelá vyznání, je tu prostě jen ryzí náklonnost.
Knihu vřele doporučuji každému, kdo má rád tak trochu strašidelné hřbitovní příběhy s pořádnou dávkou napětí i humoru, s přesvědčivými a skutečně lidskými postavami a se špetkou romantiky, jež příjemně provází celý děj, ale přitom na sebe nestrhává veškerou pozornost.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Euromedia Group.

Komentáře (0)