Když přestaneš doufat... tak to přijde

recenze

Po Simonovi jsem měla chuť se ještě trošku porozhlédnout v autorčině knižním inventáři a narazila jsem na knížku, která mě pobavila nejen názvem, ale musím pochválit i obálku.
Tentokrát se setkáváme s dvojčaty Molly a Cassie. Autorka se opět zaobírá tématikou LGBT, ale tady malinko jinak, než z pohledu hlavní hrdinky.

Molly je dcerou dvou maminek a její sestra je rovněž na holky, nicméně si spolu velmi dobře rozumí, svěřují se až do okamžiku, kdy si Cassie najde přítelkyni a Molly (která dlouho marně touží po prvním polibku od toho pravého chlapce) to neřekne. V tu chvíli se obě sestry začnou od sebe vzdalovat, protože Molly samozřejmě žárlí. Nejen na to, že nemá sestru jen pro sebe, ale i na to, že má to, co chtěla ona... tedy vztah.

Je pravdou, že sedmnáctiletá Molly, která ještě nikdy nikoho nepolíbila, ale byla zamilovaná snad šestadvacetkrát, občas působila na čtrnáct, ale jakmile byla pohromadě s Reidem, změnila se v samu sebe. Stala se z ní vtipná, milá, flirtující slečna.

To, že jak příběh dopadne, bylo tak trochu předvídatelné... Stejně tak, začátek se víc vlekl a na Simona kniha nedosahuje, rozhodně ale není žádný propadák.

Jak už jsem se zmiňovala minule, nejsem již dávno náctiletá, ale Beckyiny výlety do těch dob jsou kouzelné. Navozují nevinou naivní atmosféru starostí, které se tenkrát zdály být neřešitelnými a spolu s postavami vás lákají zpět.

Kniha je velmi čtivá a vy rozhodně neprohloupíte, pokud se jí rozhodnete dát šanci.
Molly, Reid, Cassie a ostatní vás provedou svým světem a možná vám dají (stejně jako mě) přičichnout ke starým časům.
Časům, kdy první láska byla ta pravá a jediná, dospělým se odmlouvalo, protože prostě nemohli mít pravdu (i když jí vesměs vždy měli), škola se zdála být nekonečně dlouhá a budoucnost jsme si malovali na růžovo.
Tak se nebojte nasadit ty růžové brýle a vydejte se spolu s ostatními na výlet do minulosti. Přeji příjemný zážitek.

Komentáře (0)