Když lidé začnou válčit s důsledky svých chyb

recenze

Válka s mloky - Karel Čapek

Hladina moří a oceánů stoupá
Jednoho dne lidé objeví v mořských zálivech zvláštní tvory - mloky, podivuhodně učenlivé a inteligentní živočichy, velmi podobné člověku. Začnou je cvičit jako levnou pracovní sílu. Dodávají jim potraviny, zbraně, suroviny k budování nového podmořského světa. Mloci jsou rozšířeni po celé planetě. Rychle se však rozmnožují a brzy jim dosavadní plocha u pobřeží nestačí...

Karel Čapek, jehož jméno si vybaví snad úplně každý, od nejmladších čtenářů až po sečtělé důchodce, byl velmi významným českým spisovatelem a novinářem. Válka s mloky je světově proslulý utopistický sci-fi román, kterým autor chtěl poukázat kromě jiného na reálnou hrozbu druhé světové války.

Nekonečný příběh
Pokud knihu dočtete do konce - a já věřím, že tak učiní každý, byť se do podstatky stránek ze začátku trochu hůř dostává -, budete pravděpodobně ještě nějakou chvíli přemýšlet, co jste to právě přečetli. Jen těžko se čtenáři mé generace vybaví pravá podstata, kterou nebylo nic jiného než obavy z nebezpečného rozmachu fašismu. Zato každý, mám pocit, okamžitě začne přemýšlet nad problémem lidskosti, který Karel Čapek brilantně vyjádřil právě v této knize.

Karel Čapek, kromě jiného i novinář, vložil mezi samotný příběh o vlastní záhubě lidstva svůj novinářský talent, který je podle všeho ojedinělý nejen v Česku, ale i ve světě. Učinil tak především v druhé ze tří částí knihy.

První část je věnována nalezení a postupnému začleňování mloků do lidského života. Tato inteligentní vodní zvířata jsou brána jako levná pracovní síla, otroci. Přímořské státy si je hamižně přivlastňují, dodávají jim zbraně na obranu pobřeží a vysílají je jako válečnou masu do útoku proti vlastním nepřátelům. Snaží se němé tvory naučit lidským způsobům, vytvářejí jim novou mločí kulturu, hudbu, zájmy, školy, jazyky. Vedou se spory, zda mají být mloci bráni jako samostatný národ, nebo jsou příslušníky států, které je vlastní.

Osobně se mi tahle část četla nejlépe, protože mě zaujal nápad a pojetí autora. Může se to tvářit jako laciná sci-fi, ale opak je pravdou - je to spíš trochu jinak vyjádřená sobeckost a hloupost lidstva.

V druhé části se Karel Čapek zaměřil na dopad mloků do lidstva. Od prvopočáteční nechuti přes maximálně využitelné nasazení až po ziskuchtivou zaslepenost. Živě jsem si dokázala představit, jak to celé probíhá. Jak si lidé přivlastnili mloky jako věci, nástroje pro získávání surovin a obranu.

Třetí část nese stejný název jako samotná kniha, není asi těžké uhodnout proč. Mloci jsou přemnožení, odmítají sloužit lidem a zbraněmi, které jim lidé poskytli, ničí pevninu ku svému prospěchu. Lidstvo je naučilo být lidmi a mloci teď těm nepotřebným lidským bytostem pomáhá zemřít.

Z této části jsem si odnesla spoustu nových myšlenek a názorů, především když jsem přihlížela, jak lidé kvůli penězům a moci nechtějí proti mlokům zakročit a prostě se dívají na zkázu světa. A bravurní mi připadal především otevřený konec, kdy autor mluví sám se sebou a přemýšlí, jestli dát lidstvu ještě nějakou šanci. Jestli ji lidé využíjí, nebo je opět potopí vlastní nadutost a nejednotnost.

Mloctvo vs Lidstvo
Postav v příběhu nebylo mnoho, konkrétněji spíš autor popisoval zástupce jednotlivých států, zástupce mločích práv a svobod, nebo objevitele mloků kapitána Van Tocha a vrátného pana Povondru. Přiznám se, že jsem si nestihla oblíbit žádnou postavu, takový účel snad ani jména v knize mít nemají.

Podstatné, co nastínily nejen knižní postavy, ale i autor a okolní děj, vězí především v zásadních rozdílech mezi mloky a lidmi. Zatímco mloci jsou sdruženi v jednu společnost, lidé se dělí na spousty národů, vrstev a mocností, jejichž nepřátelskost a vzájemná netolerance a nenávist jim nikdy nezaručí vítězství. Pro tak hloupé živočichy, kteří nedokáží setrvat ve vzájemném souladu, není na planetě místo. Jedna nula pro mloky...

Dobrovolně povinně!
Divím se, jak může být tento napůl vymyšlený příběh stále aktuální, i když byl napsán před desítkami let. Je skoro k neuvěření, že se lidé nikdy nepoučí. Historie je pro ně jen studijním oborem zabývajícím se minulostí, ne klíčem k lepší budoucnosti. Vážně to nechápu.

Všem bych tuto knížku velmi vřele doporučila. Nekoukejte se na jméno slavného spisovatele, které může hlásat "Píši nezáživně pro dospělé". Přečtete si knížku a zjistíte sami, že je opravdu... výstižná. A nenechte se zarazit ani mým hodnocením tři hvězdičky z pěti - na Goodreads jsem si přečetla, že to značí "Liked it" a takový postoj já k této knize mám. Když nehledím na to, jaké otazníky mi vykreslila v hlavě.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

Komentáře (0)