Když láska dokáže porazit i nacisty

recenze

Vězňova žena je ohromujícím románem o lásce za druhé světové války. Britská autorka Maggie Brookes v něm zpracovává reálný příběh, který se k ní dostal vlastně tak nějak náhodou.

Hlavní hrdinkou je vesnická dívka Izzy, která i s matkou za války prožívá poměrně nudné a stereotypní dny plné práce. Jednoho dne se ovšem všechno změní, když jim na statek přicházejí vypomoct britští váleční vězni. Mezi nimi je i Bill, do kterého se bláznivě zamiluje. Velice rychle se vezmou a vydají se na útěk. Izzy se převlékne za chlapce, aby jí nikdo nepoznal. Brzy je ovšem nacisté dopadnou a posílají do vojenského zajateckého tábora. Dívčino tajemství nesmí nikdo prokouknout, jinak jí hrozí rychlá smrt.

Kniha je důkazem toho, co je člověk schopen udělat pro lásku. Opravdu emotivní příběh se z části odehrává i v Protektorátu a nabízí zase trochu jiný pohled na věznění nepřátel třetí říše. Tentokrát se čtenář neocitá v žádném nechvalně proslulém koncentráku, ale v méně známých pracovních táborech. Podmínky jsou zde o něco lepší, přestože jsou stále nelidské a děsivé.

Ústřední postava ženy převlečené za muže (nebo spíše mladého chlapce) zde musí každodenně bojovat o udržení svého tajemství, díky čemuž to má ještě těžší. Naštěstí jí několik zasvěcených pomáhá přestát těžké situace, během niž se musí vypořádat s ženskými potřebami i samotným nebezpečím. A to všechno kvůli lásce. Autorce se povedlo zpracovat celý příběh opravdu dojemně a nabídnout v temných chvílích i momenty štěstí a naděje.

Přesto se dočkáme řady šílených momentů a ukázek toho, jak válka dokázala některé jedince změnit. Z dnešního pohledu jen těžko dokážeme pochopit, co byli vězni schopni udělat pro kousek chleba a v jaké se proměnili individua. Na druhou stranu zde stále vidíme i tu lepší tvář, kdy většina stojí při sobě a díky tomu se jim úspěšně daří přežívat i v tomto nemilosrdném prostředí.

Nejvýrazněji na mě působily tzv. Pochody smrti, které jsou zde vylíčeny opravdu působivě a nabízejí bezcitnou podívanou na krutosti nacistů. Vězni během nich trpěli hlady, umírali zimou a únavou. Pouze občas jsou zde drobné záchvěvy dobra, kdy dostanou alespoň trochu jídla od civilních obyvatel.

Vězňova žena je ovšem celkově hodně ovlivněna právě romantickou linkou, díky čemuž na ní budete pohlížet trochu jinak než na ostatní knihy o holocaustu. Z velké části ji lze tedy doporučit i ženám, přestože musejí mít trochu silnější žaludek. A dočkáte se happyendu? No uvidíte.

Tento román je důkazem toho, že i desítky let po konci druhé světové války se můžou objevit neuvěřitelné příběhy o lidské odvaze a touze přežít, které vás dokážou rozplakat. Troufám si navíc tvrdit, že žádnou podobnou knihu jste ještě nečetli. Ono těch žen, které dokázali takto vytřít nacistům zrak, zase tolik nebylo.

Za recenzní výtisk děkuji Albatros Media.

Komentáře (0)