Když je váš vlastní hlas nepřítelem

recenze

Tato kniha vypráví o dívce jménem Rune, která nikdy neměla veselé dětství. Její tatínek umřel a babička, trpící duševní poruchou, se ji pokusila dvakrát zabít.
Naše hlavní hrdinka má už od mala andělský hlas, ale kvůli němu trpí. Občas se jí stane, že když uslyší nějakou árii zpívanou ženským hlasem, musí ji okamžitě celou zazpívat. I když nezná slova ani melodii, ta hudba ji dokonale ovládá a nutí ji zpívat dokud neomdlí.

Příběh začíná v okamžiku, kdy Rune nastupuje na francouzskou hudební konzervatoř Krverůž. Ředitelkou je její teta, a proto má oproti ostatním studentům značnou výhodu. Ovšem všude kolem se šíří zvěsti o tom, že na škole straší známý fantom Opery.

Rune si brzy najde kamarádku Slunku, která je tak trochu zlodějka. Krade totiž přímo od její tety, ale na druhou stranu má obrovský přehled a kuráž.
Jak bývá zvykem, i zde si hlavní hrdinka nadělala spoustu nepřátel, zejména díky jejímu pěveckému talentu.

Po pár dnech na škole Rune zjistí, že ty zvěsti o fantomovi mají v sobě přeci jenom zrnko pravdy.....


Autorčina předchozí trilogie Šepotání mě nadchla. Proto jsem od Krverůže měla velké očekávání, což nevím, jestli byl dobrý nápad.

Postavy mi přišly hrozně umělé a nedotažené. Žádnou jsem si neoblíbila, snad jedině Slunku, která jako jediná měla nějaký charakter.
Proto jsem ani trochu nepřilnula k milostné zápletce mezi Rune a tajemným Trnem.

Příběh je protkaný snad všemi klišé, které se kdy objevily ve světe young adult knih. Nevýrazná, zároveň ale jedinečná hlavní hrdinka s nepřáteli, podivné mezilidské vztahy, nesmyslná vzájemná přitažlivost a nespočetně lží z minulosti.

Trilogie Šepotání uměla vtáhnout do děje, zaujmout čtenáře a donutit ho si vytvářet jak pozitivní, tak i negativní názory na postavy. Příběh byl po celou dobu hodně zmatený, zvrácený, ale to se mi na tom právě líbilo. Krverůž bohužel nemůžu popsat ani jedním tímto bodem. Měla jsem pocit, jako by Šepotání a Krverůž psali dva různí autoři.

Bylo tam hrozně málo akce na to, kolik má tato kniha stránek, a mě to neskutečně nudilo. Je to škoda, protože výsledný příběh byl vcelku povedený a zajímavý, ale kromě pár napínavých scén se po celou dobu absolutně nic nedělo. Dělalo mi problém se do této knihy vůbec začíst, jen stěží jsem se jí prokousávala a těšila jsem se až ji konečně dočtu. Několikrát mi v hlavě proběhla myšlenka, zda bych to neměla odložit a přečíst si něco lepšího.

Nevím, jestli jsem více zklamaná a nebo smutná. S těžkým srdcem takto kritizuji dílo mé oblíbené autorky, bohužel nemám jinou možnost.

Snažila jsem se na této knize najít nějakou pozitivní stránku, ale žádnou jsem nenašla. Je to jedno z největších zklamání za tento rok.

Závěrem chci dodat, že sto lidí, sto chutí. Udělejte si svůj vlastní názor a nenechte se ničím ovlivnit!

Komentáře (0)