Když je lepší, aby vzpomínky zůstaly pohřbeny...

recenze

Neohlížej se (2016) / DariDerek

"Z úst mi pomalu unikl dech a svaly mi ztuhly. Někdo byl v pokoji. Vnímala jsem to v každé buňce svého těla. Bála jsem se otevřít oči a zcela znehybněla. Obočí a tvář mi ovanul ledový dech. Polkla jsem a proti mé vůli se mi otevřely oči a z hrdla se mi vydral výkřik. Nebyla jsem sama."

Na tuto knihu jsem se moc těšila. Autorka patří mezi mé oblíbené, co se týče YA literatury a věděla jsem, že jakmile budu výtisk držet v ruce, tak nepřestanu číst, dokud nebudu na konci. A to se taky stalo.
Jenže tentokrát nejde o typický příběh, kdy se dva do sebe zamilují a bojují jen před nepřízní osudu. V tomto se ukrývá něco víc a to jsou ztracené vzpomínky z noci, kdy se Sammy změnil život. Když ji našli na ulici bosou, se spoustou podlitin, dezorientovanou a nepamatuje si ani na své rodiče, na bratra a už vůbec na svého přítele, se kterým strávila více jak čtyři roky. A nejhorší, možná nejlepší na tom je, že je to napínavá četba. Místy jsem měla husí kůži a potřebovala jsem číst dál, i když jsem chtěla raději zavřít oči a nečíst, protože jsem se bála, co se na dalších stránkách odehrává.

Perfektně zvládla autorka mě držet až do konce knihy napnutou jak špagát, kdo vlastně za všechno může. Kdo je ten, který by měl být potrestán za to, jaké následky si Samanta a Cassie nesou. A opravdu se to dozvíte až na před-před-předposlední stránce. Možná, možná někde ve skrytém kousku mozku jsem to tak nějak tušila, ale spíš ne. Jen je to dle mého teď sugesce, protože po pravdě, ten konec překonal vše, co jsem si myslela. A musím přiznat, že jsem se tak vžila do hlavní hrdinky, že jsem měla stejné myšlenky jako ona a napadali mě stejní lidé jako ji. Tím pádem musím před autorkou smeknout pomyslný klobouk, protože tohle byl určitě její záměr a povedlo se ji to.

"Znovu si nasadila brýle a rty jí zacukaly, jako by se chtěla skutečně usmát. A ne tím falešným upjatým úsměvem, který mi vždycky věnovala."

Postavy jsou zde opravdu mix všehochuti, co v klasických YA románech najdete. Ať už se jedná o ty správné potvory, které na vás nenechají nit suchou a pomlouvají o sto šest, tak i ty správné kladné hrdiny, kteří vždy ví, co říct, aby vám bylo líp a vykouzlil se vám úsměv na rtech. A potom se objevují i neutrální postavy, o kterých nevíte co si myslet, ale s poslední stránkou k nim necítíte ani náklonnost ani odpor a přitom by to bez nich nebylo to pravé počtení.

Na těchto stránkách nechybí jak láska, tak romantika, nenávist a nepřátelství, důvěra i pochyby, napětí a strach. Autorka to zvládla vše propojit na jedničku a je z toho příběh, který se vám bude líbit a stojí za to si jej přečíst. Opravdu jej vřele doporučuji.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---