Kdo usedne na trůn?

recenze

Jeden temný trón (2018) / MilenneWaver
Kdo usedne na trůn?
Nástupnický rok začal. A tím oficiálně začala i doba, kdy se tři mladé královny a sestry, pustí do boje mezi sebou, do doby, dokud nezůstane jen jedna. Ale která? Všechny ze sester se změnily a zesílily, a vítězka tak stále zůstává nejasná. Prozatím. Protože věci se brzy změní, jakmile se jedna ze sester stane odhodlanou vyhrát.

Postavy Mirabelly, Arsinoe i Katherine se neustále vyvíjejí a mění, stávají se silnějšími i ostražitějšími, s každým dalším nebezpečím, které je potká. Ale, přesto se s každou z nich váže určitá jedinečnost.

V případě Arsinoe je to určitě oddanost. I přes své dobře skryté tajemství, je tahle sestra plně oddaná svým lidem a je ochotná udělat cokoliv proto, aby je zachránila, i kdyby pro ně měla položit vlastní život.

Dále tu je Mirabella, u které je její laskavost prakticky nepřehlédnutelná. Už v předchozím díle se snažila veškeré boje mezi svými sestrami zarazit. Sama jim nechce ublížit, ani pokračovat v oné krvavé hře. Ale její laskavost není jen tím, co jí žene kupředu. Je zároveň i její slabinou. A je jen otázkou času, než toho někdo využije.

Katherine je ze všech tří sester mou nejoblíbenější, především kvůli tomu, jakou změnou její postava prošla. Nepoznali byste jí, kdybyste ji porovnali s tím, jaká byla na začátku Tří temných korun. Ale, tahle změna jí definitivně prospěla. Stala se silnější, odvážnější a vytrvalejší, než kdy předtím. Jenže, za jakou cenu?

Tím, co mě na knize opět zklamalo nejvíce, byl samotný děj. Je neuvěřitelně natažený, což jde vidět především na prvních 200 stranách knihy, ve kterých se prakticky nic nestane. Naopak, v druhé polovině se toho stane mnohem více, ale to mě jen usvědčuje v tom, že autorka zkrátka dějovou linku příliš nepromýšlela, což byla velká chyba.
A to ani nemluvím o dalších chybách, které se v tomhle ději najdou. Jedním z nich jsou třeba zvraty, které se opět objevují až na samotném konci knihy a čtenáře příliš nepřekvapí. Nebo neustálé omílání jednoho ze zvratů z konce Tří temných korun, kterého si postavy jako zázrakem všimnou až na konci tohoto dílu - byť ho už v průběhu měly několikrát před očima.

Právě kvůli podobným věcem ztrácí kniha na kvalitě a je smutné, že jich je tu více než dost, tohle byly jen dva nejpodstatnější příklady.

Ale, aby se dostalo i na něco pozitivnějšího, tak se můžeme zaměřit třeba na prostředí, které jsem zatím nezmiňovala. Ale každý, kdo alespoň jednou otevřel nějakou knihu z téhle série, si mohl všimnout opravdu propracované mapy Fennbirnu, ve kterém se i tentokrát čtenář dostane na některá nová místa, nebo alespoň zjistí něco o těch starších. V tomhle ohledu je opravdu velká škoda, že autorka nepromyslela děj stejným způsobem jako svět, protože tehdy by se skutečně jednalo o mnohem lepší knihu.

Stejně jako v předchozím dílu, pro mě autorčino psaní zklamáním nebylo. Takže i když je kniha opravdu dlouhá a plná výplňových scén, čtení vám bude ubíhat rychle. Autorka jasně ví, jakou naladit atmosféru, jak psát bojové scény a občas se najde i skutečně bravurně vymyšlený citát některé z postav.

Jeden temný trůn byl pro mě opravdu slabým pokračováním nadějné série, která zatím většinu mých očekávání nesplnila. Stále tu je velmi natažený děj, ve kterém se příliš neděje, postavy jsou spíše průměrné a zvraty hodně předvídatelné. Celkově, asi ta nejpozitivnější věc na knize je, že se dobře čte. Pokud jste byli z prvního dílu nadšení, pravděpodobně se vám budete líbit i ten druhý, tak tomu zkuste dát šanci. Nicméně, pokud vám u prvního dílu vadily právě tyhle věci, pak bych se Jednoho temného trůnu raději nepouštěla.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Jeden temný trón recenze