Kde začíná konec?

recenze

Vědomí konce (2012) / pistalka
Kde začíná konec?
Julian Barnes není v našich končinách autorem úplně
neznámým, k masové popularitě a nadšení široké veřejnosti má však stejně
daleko jako jiní k uznání odborné kritiky. Člověk nemůže mít vše, snad
téměř vše, ale to je vždycky pomíjivé a nestálé, a Julian Barnes to ví.

Vědomí konce, i přes jen o něco málo novelu překračující
rozsah, rozhodně není lehké a už vůbec ne odpočinkové nebo letní čtení.


První část knihy je pojata jako vzpomínka na dávno ztracené
mládí, na dobu uplynulou, kterou odnesl čas, ztracenou někde v šedé dáli
padesátých let. Tony, vypravěč příběhu a naivní, životem nezkušený mladý muž,
poznává Veroniku, zdánlivě těžko přístupnou a nedostupnou dívku, do které se
zamiluje. Snad tomu osud chtěl, aby vše dopadlo jinak; aby se Veronika
sblížila s Juliániným nejlepším kamarádem, Adrianem. Mužem, ke kterému sám po
celý život cítí jistý obdiv, který je snad i jeho vzorem a múzou. Typická zápletka,
kterou najdete v každém druhém románu, řekli byste. Nenechte se však
zmást, autor krouží jen po povrchu a nepoví víc, než je nezbytně nutné. Mnohem
důležitější je pak to, co si sami domyslíte.


Jak celý příběh pokračuje? Tony napíše Adrianovi dopis, ve
kterém se snaží kamaráda od nové lásky odradit. Gesto, které by udělal téměř
každý, řekli byste opět. Zde však autor představuje svůj triumf, kterým je
nadhled. Adrian páchá sebevraždu a čas plyne dál, nesnesitelně rychle pro
mnohé.

 


Čtyřicet let je doba, která nám může přijít nekonečná.
Chápejte, je mi dvacet dva let, sedím ve vlaku do Brna, kde píšu tuto recenzi,
přemýšlím, jaké by to bylo zajít na čaj s Agathou Christie, na koncert
Elvise nebo se vyspat s nějakým prima hercem (herečkou, chcete-li) zlaté
éry Hollywoodu. Zkrátka, čtyřicet let mi přijde jako skutečně pořádná dávka
historie. A přibližně tolik let od sebe dělí dvě části románu. Tony do té druhé
vstupuje jako stařec, s životním příběhem vepsaným do tváře. Je ještě méně
ambiciózní a působí podobně naivně jako kdysi, což je ostatně důkaz toho, že
někteří se příliš nemění. Zvládá život žít, nikoli však užívat, protože vědomí
konce je silné a představa toho, jak málo zajímavého vás v příštích letech
před smrtí čeká, dostatečně depresivní.

 



Člověk dospívá ke
konci života. Ne, nemyslím tím život jako takový, ale něco úplně jiného. Konec
sebemenší pravděpodobnosti, že se ve vašem životě ještě něco změní. Všechno se
zastaví a vy máte najednou dost času na to, abyste se ptali, co zlého jste
ještě mohli provést.(str. 143)

 


Barnes je výborný spisovatel a při čtení vás mrazí. Mně ano,
je mi dvaadvacet let, jak znovu opakuji, a při čtení mě popadla deprese. Pokud
by mi bylo o přesně čtyřicet let více, nejspíš bych se úplně rozsypal.


Co potom? Pokud si svůj život prožijete (a je jedno, jak),
dříve nebo později začnete bilancovat, vzpomínat na krásné. V mysli se
vracíte o mnoho let zpátky a snad i s úsměvem na tváři jste znovu těmi,
kterými už dávno nejste, minimálně do doby, než otevřete oči. Protože ruku na
srdce, většinu zážitků z minulosti dělá krásnými především vlastní mládí,
tedy věc, o kterou staří definitivně přišli. Možná přemýšlím jinak než ostatní
a třeba si za tímto nebudu po letech stát, přijde mi ale, že to tak prostě je.
Mohli jste mít težký a strastiplný život, krása s elánem a duševní i
fyzickou sílou má však talent ostatní přebíjet, dát nám zapomenout na věci,
které bychom raději odsunuli stranou.


Románový Tony například úplně zapomněl, že kdysi poslal
jakýsi dopis. A mimochodem, nebylo by fajn vidět po mnoho desítkách let
Veroniku? Oba se nakonec potkají, více z dějové zápletky druhé části
románu však prozrazovat nebudu (ostatně nechci nikomu upřít čtenářský zážitek
z četby), události z mládí v ní však vstupují do nové roviny,
jakoby jiné dimenze, přičemž zarážejí svou bezprostřednou obyčejností.

 


Vědomí konce je nadprůměrný román, jehož kvalita stojí na
výborné (ač na první pohled obyčejné) zápletce, skvěle zvládnutých dialozích a
velmi vkusně vybudované depresi. Síla románu roste se zamyšlením se nad
vlastním životem a jeho směřováním. Knihu se rozhodně oplatí přečíst vícekrát,
hodnota výpovědi obyčejného lidského života je ohromná a Barnesův román nabízí
více poloh, než by se na první začtení mohlo zdát. Žijeme své životy a všechny
nás čeká konec. A tam někde před cílovou páskou (která rozhodně není nijak
velkolepá, spíše ušpiněná  a zaprášená,
řekl bych) ten konec začíná. V cíli málokdo tleská, většina pláče. A já
nevím, jestli se toho chci dočkat. To je síla Barnesova románu.

Komentáře (18)

kniha Vědomí konce recenze

malc8k
14.08.2012

pistalko,píšeš dobře,tahle recenze je toho důkazem,a myslím to vážně,nehledejte v tom NIKDO žádnou ironii.
kniha,jakožto vetšina,co vydává nakladatelství Odeon,vypadá velice lákavě,a v budoucnu po ní pravděpodobně sáhnu.

malc8k
12.08.2012

pistalka:
s tebou to nemá co dělat,je to pouze mezi mnou,paulhunterem a ostatními recenzenty,nic,čím by sis měl lámat hlavu :))
chtěl jsem se veřejně omluvit,a udělal jsem to u tvojí recenze,protože je zatím poslední,tot´ vše :)

pistalka
12.08.2012

Nečtu všechny recenze a všechna diskuzní vlákna na tomto webu, může mi tedy někdo říct, o čem je řeč?
Jestli je pointa v tom, že jsem napsal recenzi na knihu, kterou recenzoval už někdo jiný, je to skutečně problém? Nevěřím, že mezi těmi tisíci recenzemi metalových alb nebyly aspoň dvě na stejnou desku :)

malc8k
12.08.2012

jsem už asi zdeformován,mám na recenzi jisté nároky,které prostě NELZE uplatnovat u lidí,kteří se psaním začínají.
takže se opravdu omlouvám za svou kritiku,a přeji všem začínajícím recenzentům mnoho zdaru !!

malc8k
12.08.2012

je mi totiž úplně jasné,že ti lidi tady nejsou rodilými písaři,a pouze to zkouší,a já zbytečně moc kritizuju.omlouvám se,přehnal jsem to,a měl bych dát šanci i jiným uživatelům.
TÍMTO SE OMLOUVÁM VŠEM,KOMU JSEM NAPSAL,ŽE NEPÍŠE DOBŘE.PIŠTE PROSÍM DÁL.
kritizovat umí každý,ale něco vypotit,to už je jiná.

malc8k
12.08.2012

ok,opravdu jsem to napsal pouze pro pořádek,nic jiného tím nesleduju,tak doufám,že to tak i bereš.to že mám Bolkonskou rád s tím nemá co dělat,napsal bych to,i kdyby tu recenzi psal třeba papež :)

paulhunter
12.08.2012

Ano, já vím, že tu už kniha Vědomí konce zrecenzovaná byla tvou oblíbenou Bolkonskou. Přesto, nečtu pouze její recenze, protože si nemyslím, že je jediná, kdo je psát umí. Recenzí tu přece na jednu knihu může být libovolný počet (vždyť i já jsem psal na Cosmopolis, stejně jako ona) a je dobré si přečíst názory z různých úhlů pohledu a od jiných čtenářů. Zrovna v tomto případě se mi pistalkova recenze líbí víc, protože přináší více z atmosféry knihy.

malc8k
12.08.2012

paulhunter:
prosím,neměj to zas jako nákou narážku,ale tahle kniha tu už zrecenzovaná byla.
doufám,že to nerozbouří zas nějakou dlouhou debatu :)
opravdu to píši jenom proto,že tady už ta recenze je,a je velmi kvalitní :)
a není to nic proti uživateli pistalka,píšu to jenom pro pořádek,protože už opravdu začínám mít strach něco napsat :(

pistalka
12.08.2012

Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti, teď bych se už možná přiklonil k maximálnímu počtu, ale bezprostřední pocit po dočtení byl mírně rozpačitý, ne však ve smyslu kvality / nekvality, jako spíše v zamyšlení se, co tím autor chtěl říct (mnohé mi přišlo dost nejednoznačné a nejsem si jistý, jestli jsem úplně všechno správně pochopil, takže už z toho důvodu jsem se pěti hvězdám bránil, byť v podstatě žádné větší výtky nemám). (Už píšu souvětí jako Hrabal, ale dočetl jsem právě Příliš hlučnou samotu a to člověk fakticky poznamená.)
Jo a taky si myslím, že Vědomí konce je kniha, která po druhém přečtení ještě vyroste, takže jsem se rozhodl být při psaní recenzí přísný, abych i do budoucna rozlišil ty úplně nejlepší knihy od ostatních. Číselným vyjádřením: 9/10 :)

paulhunter
12.08.2012

Vědomí konce jsem měl taky v případném hledáčku pro recenzi, tak jsem rád, že se toho někdo ujal.
Podle anotace i podle tvého přiblížení děje a myšlenek románu vím, že by mě příběh určitě zaujal, hlavně kvůli již zmíněnému depresivnímu hávu. Myslím, že jsi to dostatečně vystihl v posledním odstavci.
Ještě jsem se chtěl zeptat - pět hvězdiček jsi tomu nedal kvůli té depresi nebo kvůli nějakému nedostatku?

2