Každý z nás píše svůj vlastní příběh

recenze

Nestává se příliš často, že by v produkci nakladatelství Omega vycházely knihy zaměřující se na dětské čtenáře. Když už se tak stane, většinou se jedná o titul, který má této cílové skupině co nabídnout. A nejen jim, ale i nám dospělým. V květnu vyšlo prozatím poslední dílo primárně určené dětem, ale řekněte, kdo by si nechal dobrovolně uniknout Dívku, která chtěla zachránit knížky? Poetický příběh, který potenciální čtenáře okouzlí již svým názvem. Knihomolové určitě ne, neboť užití správného substantiva na vás zapůsobí jako čarovné zaklínadlo.

Anna je slečna, která co nevidět oslaví své desáté narozeniny. Zbožňuje knihy a čtení, a tak nikoho nepřekvapí fakt, že pravidelně navštěvuje knihovnu. Na tomto místě se dá do řeči se sympatickou knihovnicí paní Monsenovou, jež jí prozradí, že existuje i nezáviděníhodné a neblahé povolání takzvaného ničitele knih. Práce ničitele začíná v té chvíli, když si nikdo dlouho nevypůjčí dané knihy. A tak se Anička rozhodne zvrátit jistý tragický osud těchto papírových pokladů… Uspěje však se svým plánem? Co jí během jejího dobrodružství čeká a nemine?

Zamyslela se.
Když budou knihy, které nikdo nečte, ničeny, zmizí s nimi i postavy.
Jako podzimní list.
Uvadnou.
Rozplynou se a promění v prach.
Ztratí se ve větru. Navždy.
Hrozné pomyšlení.
Anna měla málem na krajíčku. Pak se ale rozzlobila.
„Musíme knihy zachránit,“ řekla.

Mnohé potěší informace, že severští autoři umí psát nejen kvalitní detektivky, ale ani v případě literatury pro děti nezůstávají pozadu. Dívka, která chtěla zachránit knížky pochází z pera norského spisovatele Klause Hagerupa. O překrásné ilustrace se postarala norská ilustrátorka Lisa Aisato, jež za svou práci získala několik cen a ocenění. Ilustrace v knize jsou jedinečné a podnítí čtenářovu představivost správným směrem, neboť jsou tematické a korespondují se psaným textem.

Příběh je čtenáři podán ústy vševědoucího vypravěče užívajícího minulý čas. Značnou část zabírají dialogy, nejčastěji mezi Annou a knihovnicí paní Monsenovou. Anna ráda čte, a tudíž nečekejte, že děvče bude používat mluvu jako kdyby přišla odněkud ze statku. Užívá spisovného jazyka bez zbytečných zdrobnělin či nespisovných slov. Až se vám možná bude toto děvče jevit příliš vyzrálé na svůj věk. V této informaci lze spatřit výhodu v tom, že pozitivně zapůsobí na čtenáře z řad dětí svou správnou jazykovou formou. Nejedná se o žádný knižní „plevel“, kterého v dnešní době bohužel vychází přehršel a jež ovlivňuje děti negativním způsobem, nýbrž o lepší literaturu, jež by se mladším čtenářům měla nabízet.

Kromě krásného jazyka je ve vyprávění uvedeno velké množství nápadů k vyplnění čtenářova volného času. Díky svému magickému a tajemnému zakončení se totiž můžete pustit do vlastního pátrání a zachraňovat nejen nečtené knihy, ale i samy sebe a lidi ve vašem okolí.

Zvláštností tohoto díla je absence číslování stránek, což by se někomu mohlo jevit jako možný problém. Je vám tím však nabídnuta neomezenost příběhu. K čemu nutno znát, kolik stránek máte ještě před sebou? Dívka, která chtěla zachránit knihy vás naučí užívat si přítomného okamžiku a být právě tady a teď. Díky tomu si totiž příběh vychutnáte naplno a nebudete neustále odpočítávat, kolik že stránek vám ještě zbývá do konce.

Dobrou zprávou je, že si lze představit, kdyby tato kniha obsahovala pouze ilustrace bez textu. V tomto případě by to rozhodně nebylo na škodu, neboť vyobrazené ilustrace podnítí vaši představivost a text byste si mohli domyslet sami.

Protože mám doma prvňačku, která s radostí čte a o přečteném ráda vypráví, bylo jen otázkou času, kdy si k nám domů najde cestu toto krásné poetické dílo primárně určené dětem. Kdo jiný by se tedy k této krásné knize mohl vyjádřit příhodněji, než má sedmiletá dcera Barborka? Na mou otázku, jak se jí Dívka, která chtěla zachránit knížky, líbila odpověděla: „Holčička Anička byla strašně hodná, když chtěla přečíst všechny nečtené knížky, aby je tím zachránila. Navíc nosí brýle jako ty, mami. Takže bys to mohla být ty, když jsi byla dítě. A ještě se mi moc líbily obrázky, co jsou tam namalované.“ Po těchto slovech odběhla do pokojíčku a vzápětí mi přinesla namalovaný obrázek, na kterém byla Anička a všude kolem ní „létaly“ knihy. Co může být víc než upřímná slova z úst dítěte?

Kdybych měla dílo hodnotit já, má slova by zněla podobně jako Barborčina. Jako matka vidím velkou výhodu v adekvátním propojení ilustrace a textu a velkého podnícení fantazie. Dívku, která chtěla zachránit knížky jsme doma četly společně i s mou mladší, skoro tříletou dcerou a ta byla nadšená obrázky, na základě kterých vyprávěla svůj příběh. V této knize si každý čtenář rozhodně najde to své, ať už se jedná o batole, školáka nebo dospělého.

Co se týče překrásné obálky tohoto poetického díla, české vydání je totožné s norským vydáním. Což je jedině dobře, neboť díky své barevné ilustraci od Lisy Aisato se stala výraznou a zapamatovatelnou.

Komentáře (0)