Každý toužíme najít v sobě Piaf

recenze

Kdo byla Edith Piaf? Přední šansoniérka? Děvče z ulice? Matka mrtvé dcery? Po uši zadlužená morfinistka? Beznadějný sobec? Nebo slepě zamilované děvče, utrácející za své okolí celé jmění?

Vše je pravda a zároveň je každé slovo krutou mýlkou.

Edith byla především umělkyně milující život každým svým coulem, snažila se učinit každého šťastným a předat alespoň trochu ze svého dále. Bohužel ulice ji naučila mnohému, ale nikoliv základním kupeckým počtům, proto jí na sklonku nemoci nezbylo nic, jen obrovské dluhy, ale co po sobě zanechala světu, je stále velkolepé.

Edith Piaf byla především zpěvačka, začala na ulici, když se rozhodla odejít od svého otce, pouličního akrobata a živit se zpěvem sama, později se svou nevlastní sestrou Simonou, jednou z početného sourozenectva, které jí štědrý tatínek vyrobil s mnohými ženami a také autorkou této knihy. Rané dětství strávila u jeho matky v nevěstinci, kde jí prostitutky nahrazovaly chybějící matku, která se jí vzdala pro kariérní růst, který zakrněl. Edith však naštěstí toto nepotkalo, naopak.

Z ulice se dostala s pomocí papá Lepleého do jeho kabaretu a i po jeho tragickém skonu její kariéra pokračovala dále. Sice s nálepkou vražedkyně, ale negativní reklama je také reklama a Edith stoupala stále výše. Bohužel i naštěstí měla stále v sobě to děvče z ulice a zodpovědnost nebyla nikdy její silnou stránkou a proto nad ní bděl nejeden nešťastný mentor, například Raymond Asso. Ten jí pomohl na bosé a umouněné nohy nazout dámské boty a uvedl ji do vyšších sfér. Edith slavila úspěchy a její hvězda stoupala stále výše.

Bohužel její osobní život již tak radostný nebyl a Edith střídala muže, ztrácela je více či méně tragicky (profesní konkurence, ztráta zájmu a v případě největší Edithiny lásky, Marcela Cerdana, i letecká katastrofa). Pozdější autonehody a bolesti s nimi spojené jí poté upoutaly na morfium, na kterém se stala těžce závislou, do toho nezřízené pití, citová nestálost a finanční nezodpovědnost na úrovni, o níž se běžným smrtelníkům ani nezdá.

To vše Edith poznamenalo, umírá pak v pouhých čtyřiceti osmi letech, upadne do bezvědomí a již se neprobudí, byť až do konce věřila, že opět vystoupí, bude zpívat, tvořit a rozsévat do lidských srdcí to pro ni nejcennější, lásku.

Na Edith Piaf lze nahlížet mnoha způsoby. Na nezodpovědnou umělkyni, nestálou ženu nebo obyčejnou závislou trosku. Dávám přednost snílkovi, který dokázal sny zazpívat a předává je stále dále dalším generacím. Edith Piaf se skrze své dílo a životní filozofii stala nesmrtelnou a ať už její život poznamenaly jakékoliv aféry, karamboly a bulvární perličky, byla v prvé řadě člověkem, který šel svou pouť upřímně a čestně, s hlubokou vírou v sebe sama a hlavně ve své milované. Edithino srdce bylo veliké pro všechny a ona neváhala jej otevřít více a více.

I přes věhlas a slávu si přála jen jediné. Prožít svou velkou lásku z šestákových románů, jaké četly v mládí se Simone, milovat a být milována a probouzet se do každého rána s nadějí vedle člověka, se kterým může prožít onen den plný radosti a štěstí.

A pro tento idealismus se stala nesmrtelná a žije skrze své písně stále dále v srdcích všech, kteří to své dokáží otevřít a naslouchat.

Protože ve skrytu duše si každý přejeme vidět svět očima Edith, upřímnýma, velkýma a plnýma lásky.

Komentáře (0)