Každý by chtěl s nimi jednou promluvit

recenze

Najdou se v roce dny a svátky, které jsou podle legend a různých pranostik silně magickými a jež přibližují svět živých se světem mrtvých. Právě mezi takové patří i Velikonoce oslavující Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Zapadlá víska Three Pines se tak dostává do pozdvižení, ne díky hledání dřevěných vajíček, které děti po nalezení mění za ty čokoládové, ale kvůli návštěvě senzibilky Jeanne Chauvetové, která si říká „madame Blavatská“. Ta zde má provést seanci a zároveň i vymítání zla v domě Hadleyových, tedy na nejtemnějším místě, kde zemřelo již několik lidí.

A jako by to osud v tom jarním čase všemocné krásy sám chtěl, umírá zde další člověk. Ale jak se brzy ukáže, nemá v tom přirozenost ani nějaký démon žádnou zásluhu. Může za to lék na hubnutí, který byl podán Madeleine Favreauová během večeře, a také vystrašení, které její srdce prostě nemohlo vydržet.
Ukazuje se tak, že každý ve vesnici má nějaké tajemství, pro které by byl ochotný zabíjet, a někdo prostě nechtěl, aby právě to jeho vyšlo na povrch. Podaří se tento případ objasnit Armandovi Gamachovi, který se potýká s rodinnými problémy, ale i s nepřítelem ve vlastních policejních řadách? Kam zmizela praktikující čarodějnice? A proč někteří blázní?

*
„Ne všechno, co povstane, je zázrak,“ odtušila Ruth, když zvedla oči od zlatavé tekutiny, svého oběda, a podívala se členěnými okny ven. „Ne všechno, co se vrací zpátky k životu, má žít. Tohle je divná roční doba. Jeden den prší, druhý den sněží. Všechno je nejisté. Nepředvídatelné.“
„Každé roční období je nepředvídatelné,“ oponoval Peter. „Na podzim hurikány, v zimě sněhové bouře.“
Ale tím jen dokazuješ, co jsem měla na mysli,“ prohlásila Ruth. „Můžeš říct, co hrozí. V jiných ročních obdobích všichni víme, co můžeme čekat. Ale na jaře ne. Na jaře bývají nejhorší záplavy. Lesní požáry, vražedný mráz, sněhové bouře i sesuvy bahna. Příroda je úplně pomatená. Může se stát cokoli.“
„Na jaře ale bývají i nenádhernější dny,“ namítla Clara.
„Pravda, zázrak znovuzrození. Říká se, že na té myšlence staví všechna náboženství. Ale některé věci je lepší nechat pohřbené.“ Stará básnířka vstala a dopila skotskou. „Ještě to neskončilo. Medvědi se vrátí.“
…
Aj, tajemství vám pravím, ozval se mu v hlavě Ruthin roztřesený hlas, jak čte onu velkolepou pasáž. A vzápětí uslyšel další hlas. Michela Brébeufa. Obviňující, rozzlobený. Nejvíc nám škodí naše tajemství.
Gamache věděl, že je to pravda. Ze všech věcí, které držíme uvnitř, jsou tajemství nejhorší. Věci, za něž se tak stydíme, kterých se tolik bojíme, že je musíme skrývat dokonce i před sebou. Tajemství vedou k sebeklamu, sebeklam vede ke lžím a lži stavějí zeď.
Naše tajemství nám škodí, protože nás oddělují od ostatních lidí. Drží nás v samotě. Promění nás v bytosti plné strachu, vzteku a hořkosti. Obrátí nás proti ostatním a nakonec i proti nám samotným.
Vražda téměř vždycky začíná tajemstvím. Vražda je tajemství rozprostřené v čase.
*

V pořadí již třetí díl případů vrchního inspektora Gamache, který nás zavede do zdánlivě idylické vesničky v kanadských horách, překvapí zajímavým námětem a také dobře vykreslenými postavami a příjemně zvoleným jazykem pro vypravování. Ten, kdo ještě o detektivkách od Louise Pennyové neslyšel, to může snadno napravit a nemusí znát děj dvou předešlých knih, neboť Nejkrutější měsíc má zcela uzavřenou hlavní dějovou linku. Ačkoliv zde najdeme většinu nám už známých postav, objeví se tu i některé nové. Takže ode mě určitě palec nahoru.

Komentáře (0)