Každému to, co chce

recenze

V Tichu (2016) / Jack333 (126 views)
Každému to, co chce
Neustále jsou nespokojení, ale také v opozici s těmi, co jim nerozumí a ani nechtějí, aby tomu bylo jinak. Touží se začlenit u vrstevníků, ale přitom ve zbytku společnosti vyčnívají. Náctiletí se cítí dospělí, ale nechovají se tak.

Patnáctiletá Adéla řeší aktuální problémy a nezajímá jí blízká budoucnost, kterou pro ni má být střední škola, maturita a snad i vysoká škola. Žije pouze s matkou, která má problémy s alkoholem, a sama hledá podstatu svého já. Bezpečí a možnosti realizace vidí v baru V tichu, kam přicházejí různí lidé.

Vžít se do hlavní hrdinky není problém, ačkoliv mi trochu vadilo jednostranné zaměření na život náctiletých a nedošlo tedy zákonitě k hlubšímu prokreslení jednotlivých postav, které se v příběhu objeví. Na druhou stranu se autorce povedlo naprosto dokonale vystihnout nedokonalý vztah mezi generacemi, mezi kterými se stále více prohlubuje propast.

Nečekejte ani nějaké barvité popisy čehokoliv, protože si Alžběta prostě vystačí s jednoduchým dějem, neboť se vše odehrává tak, jak to v dnešní době nejspíš vidí, tedy v pořád stejném koloběhu s minimem změn. Je důležitější práce? Láska? Svoboda? Nebo úplně něco jiného?

*
„Víš, proč je dneska všechno na prd?“ Radim zvedne hlavu od půllitru a vážně se na mě zadívá. Čeká, až odpovím. Zapálím si cigaretu a mlčím.
„Protože na všechno existují recepty, návody – rady. Už nežijem. Už jen plníme ty návody. Jako vojáci. Rozkazy. Povolání do bitvy. Sex? To už není sex. To je povolání do bitvy. Všude se píše, že vztah bez sexu nemá smysl, a ty pak s tím druhým spíš proto, aby ten vztah smysl měl. Abys poslechla radu. Rozkaz.“
„Neříkej mi, že ty se ženou spíš právě proto?“ „Já ne, ale ona jo.“
*


Od první kapitoly, kdy jsem se zhrozil, jestli to náhodou není již nějaký další díl jiného příběhu; k této knize české autorky jsem proto přistupoval hodně skepticky. „To opravdu myslí vážně?“ říkal jsem si. Objevovaly se v ní totiž stále stejné scény a pocity hlavní hrdinky, které mi připadaly dosti ujeté a přehnaně všední, a přesto všechno se mi podařilo do příběhu vcítit a přinést sám sobě vlastní poselství, které z toho tak trochu vyplynulo. Rada pro všechny ostatní, nezatracujte knihu V tichu hned, počkejte a uvidíte, jak se to nakonec vyvine.

Komentáře (0)

kniha V Tichu recenze