Každá vlivná rodina má nějaké to temné tajemství...evidentně

recenze

Stopy v krvi (2016) / lenkaknel (166 views)
Každá vlivná rodina má nějaké to temné tajemství...evidentně
Ani Fairbornovi, zdá se, nejsou výjimkou. Ale to Jefferson Tayte zatím ještě neví. Když přijímá zakázku od Waltera Sloana, aby pátral po anglických předcích jeho manželky (má to pro ni být překvapení k narozeninám), vypadá to jako běžný případ. Jak už to ovšem bývá, zdání někdy klame. Ono taky být genealogem se netváří jako životu nebezpečná profese, že... Jak říkám, zdání klame. Jefferson (on sám si říká JT) si to taky myslel. Ale až tento případ mu ukáže, jak moc se mýlí. Na začátku všeho jsou dva bratři, William a James Fairbornovi. Na tom by nebylo nic divného. James má být za to, že zachoval loajalitu králi, odměněn titulem barona a pozemky v anglickém Cornwallu. Společně s jeho ženou Eleanor a dětmi Georgem (5), Laurou (12) a Katherine (16) nastoupí na palubu lodi Betsy Ross, která je má odvézt vstříc novému domovu. Jeho bratr (společně s manželkou) zůstane v Americe. To se stane v srpnu 1783. O dva roky později nacházíme Jamese Fairborna v okamžiku, kdy si bere za ženu Susan Forbesovou a má s ní děti Lowennu a Alluna. Po jeho první manželce a dětech jako by se zem slehla. A to je právě bod, kdy to celé začíná být velice podivné. Tayte ke své nelibosti zjišťuje, že za dalším pátráním se bude muset přesunout do Anglie. Nemá nic proti Anglii, zato má hodně proti letadlům. Totiž pteromerhanofobii. Česky řečeno: strach z létání. Nicméně let ve zdraví přežije a může pátrat dál. Krátce po příjezdu do Cornwallu se seznámí s reverendem Jolliffem. Ten mu pomůže domluvit si schůzku s paní Fairbornovou, členkou místní větve rodiny, protože by se rád podíval do jejich rodinné hrobky. Jenže když pak Tayte ve smluvený čas dorazí, je odmítnut být vpuštěn dál s tím, že paní musela narychlo odjet do Londýna (a samozřejmě neví, kdy se vrátí). I tak se JTmu podaří objevit několik důležitých souvislostí. Při jedné takové příležitosti (= při objevování souvislostí) se v místním muzeu seznámí s Amy Fallonovou, která právě ve svém domě při rekonstrukci objevila tajné sklepení. A v něm našla skříňku, která kdysi patřila dívce jménem Lowenna. Která pro změnu zjistila, že předtím, než ji k pátým narozeninám dostala od otce, patřila dívce jménem Katherine. Katherine Fairbornová. Což se nikdy dozvědět neměla. Amy spojí síly s Taytem, aby se dozvěděla víc. On pak skříňku vezme do Londýna k odborníkovi. Když se pak vrátí a těší se, až s Amy probere informace, které se dozvěděl, zjistí, že není k nalezení...a že nezmizela dobrovolně. Navíc skříňka ještě nevydala všechna svá tajemství...

Knihu Stopy v krvi napsal britský spisovatel Steve Robinson a je jeho prvotinou. U nás ji vydalo nakladatelství Mystery Press. A teď přijdou ty chvalozpěvy... =D Ne, vážně. Kniha byla fakt skvělá. Čtivost byla i v tomto případě podpořena krátkými kapitolami o rozsahu (většinou) 3-5 stran. Celkově mají Stopy v krvi 320 stránek a těch 320 stran uteklo jak voda. Ve čtvrtek rozečteno a v pátek dočteno. Uvážím-li, jak málo jsem teď na čtení měla času...myslím, že to vypovídá mnohé. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že by příběhu něco chybělo nebo naopak přebývalo. Našlo se sice pár drobností, které mi tam trochu vadily, ale nebylo to nic tak zásadního, abych kvůli tomu snižovala hodnocení. První věcí, kterou bych tedy vytkla, je absence označení linek příběhu (jsou dvě). Samozřejmě při čtení poznáte, jestli jste zrovna v minulosti nebo současnosti. Na mysli mám to, že na začátku konkrétní části chybí kdy a kde se odehrává. Třeba "Cornwall, 1803" nebo pak "Cornwall, 20??" (autor se opomněl zmínit, do jakého roku moderní linku zasazuje, takže nám zůstává blíže neurčená současnost). Na druhou stranu si možná uvědomuji, proč to tak Robinson neudělal. Ona totiž ve vyprávění převažuje linka moderní. Tzn., že na jednu historickou kapitolu připadá přibližně deset kapitol současných. Odhadem. Další malé mínus má u mě autor za to, že ze dvou možných kandidátek pro pravděpodobný budoucí vztah s Taytem vybral tu, která mi není zrovna moc sympatická. No, snad si to ještě rozmyslí. Jak už jsem řekla, Tayte je genealog. Navzdory tomu však o své rodině vůbec nic neví. Jediná upomínka, kterou má na matku, poté, co ho v několika měsících opustila, je jedna její černobílá fotografie. Přesvědčuje proto sám sebe, že když bude nejlepší v oboru, dokáže jednou najít i vlastní kořeny. Historická linka příběhu tedy není souvislá. Obálku shledávám vcelku povedenou. Co tedy říkám na svůj první přečtený genealogický thriller? Jestli někdo odteď zmíní autorovo jméno, má mou plnou pozornost. A rozhodně mám v plánu prozkoumat blíže další produkci tohoto mně dosud neznámého nakladatelství. Ještě v tomto roce by u nich měl vyjít druhý díl nazvaný Hluboký hrob (obálka opět vypadá velice dobře) a já si ho rozhodně nenechám uniknout. Pevně doufám, že nezůstane pouze u těch dvou.


A co vy? Četli jste Stopy v krvi? Nebo zatím unikají vaší pozornosti? Plánujete číst?

Komentáře (0)

kniha Stopy v krvi recenze