Každá jsme občas Otka

recenze

Každá holka si občas přijde škaredá, tlustá nebo hloupá. Prostě jako Otka ve své skupince kamarádek. Důležité však je si uvědomit, že každý si tak někdy připadá, a proto potřebujeme kamarády, kteří nás podrží, ať se cítíme sebevíc pod psa. Názornou ukázkou je život Bianky, která se má za Otku, ale díky svým nejlepším kamarádkám zjistí, že tomu tak není a že i ony samy se tak někdy cítí.

Bianca není klasická sedmnáctiletá holka, která se od rána do večera prohlíží v zrcadle, tancuje po klubech a probírá kluky. Je chytrá, cynická a myslí si o sobě, že mezi své krásné kamarádky nezapadá. Sebevědomí ji nepřidá ani fakt, že nejkrásnější kluk Wesley, kterého ze srdce nenávidí, ji nazve otičkou. Ošklivou tlustou kamarádkou. S přibývajícími problémy doma však Bianca hledá rozptýlení, které překvapivě najde právě u Wesleyho, který možná není tak hrozný jak se zdá.

Do prvních pár stránek jsem se pouštěla s nevalným nadšením. Ze všech stran jsem slyšela rozdílné názory a upřímně jsem nevěděla, co od knihy očekávat. Proto mě příjemně překvapilo, že už po první kapitole mě děj vtáhl do sebe a čtení utíkalo jedna báseň.

Čtenář nemá čas se zastavit, protože autorka má pro nás jednu zápletku za druhou, přesto děj není přeplácaný. Zkombinovat problémy s kluky, vzhledem, kamarády i rodinou se povedlo skvěle a kde, kdo může v knize najít pár skvělých ponaučení a rad do života.

Velkou nevýhodou knihy je milostný trojúhelník, který se objevuje snad už úplně všude. Dle mého osobního názoru tady byl zcela zbytečný a strhl knize pár bodů dolů.

Po dočtení jsem ale byla upřímně mile překvapená, co za dobrou knihu se z Otky vyklubalo. Postavy byly skvěle propracované, děj neustále plynul a nebyly zde hluchá místa, byla zmíněna kniha Na větrné hůrce, za což palec nahoru a byly zde použity i sprostější slova, které puberťáci normálně používají. Obdivovala jsem, že se toho autorka nebála a vystoupila z řady slušných autorek. Sečteno a podtrženo knihu doporučuji a chválím.

Komentáře (0)