Kauza plná canců

recenze

Máme tu několik metráků stehen a v poměru dokonale odpovídajícím o něco méně metráků hlav. Hned v úvodu zemře hlava ústřední i s oběma vlastními stehny. Špatně by se hlavě umíralo, umírala by se stehny cizími. Kolem zemřelé hlavy se roztočí kolovrátek hlav stále žijících, tedy intrikujících, v destrukci a nelásce se nalézajících.

Máme tu městečko Pagford. Maloanglický hlomoz, bez kterého by se svět svým způsobem obešel, kdyby ovšem na obdobných Pagfordech nestála celá naše západní společnost (ano, rádi lezeme, kam nepatříme). Takhle máme tu možnost, nahlédnout do sebe samých přes brýle milé paní Rowlingové. Nu, proč ne. Bude to pohled k popukání.

Popukněme si poprvé.

Po fenomenální sáze neobyčejnosti sepsala Rowlingová jednodílnou ságu obyčejnosti, kde člověk nemá daleko k ovladači na přepínání programů v kouzelné bedýnce, v které jsou divákům servírovány názory na svět, jeho dění a hlavně jeho nedění. Ovladač do rukou vzala i autorka. A přepínala jako zběsilá. Bohužel nepřepínala mezi dvěma programy, které jsme si užívali v naší komunistické minulosti a při jejichž vysílání mohl se člověk ponořit do vlastní duše, protože v té zatrachtilé televizi nedávali lautr nic kloudného, ale přepínala mezi sto padesáti a více programy televize kapitalistické, tedy v jiskřivé oáze nesmyslného nadbytku požitků, které nelze se suchou tkaninou na těle dlouhodobě vydržet, člověk zkrátka z nadbytku informací otupí.

Popukněme si podruhé.

Rowlingová si řekla následující: Co se stane, zabiju-li, literárně samozřejmě, postavičku z maloměsta, která zastávala jakési důležité místo? Co na to budou říkat jeho pozůstalí spoluobčané? Kam se pohne svět? Pohne se vůbec? Co takhle stvořit mrtvou postavu a k ní přiroubovat půl městečka a jejich pojetí budoucnosti bez mrtvého? A pro Krista, hlavně ať tam nikdo nekouzlí. Ani úsměvy. Nic. Nikomu. Nikam. Kdo si myslíte, že založil fanklub strýčka Vernona? He?

Popukněme potřetí.

Nákupní lístek s vedlejšími postavami Prázdného místa je velmi štědrý a zároveň náročný na čtenářovu schopnost vést si imaginární poznámky. Kniha není ucelená, plachtí od postavy k postavě a snaží se čtenářům ukázat jakousi malost, logickou ve svém důsledku, života, vše dohromady pojí jen mrtvola bývalého radního.

Popuknutí čtvrté.

Ono s tou malostí by se nemělo až tak šermovat, radši zavřít oči a předstírat, že jsme lidmi hodnými obdivu, nikoliv jen stroje s obyčejnými problémy, které si zároveň i sami budujeme, abychom v sobě neprobudili touhu otevřít oči a zkonstatovat, že to tu stojí za velké kulové a že hrob je skutečně vcelku inteligentní meta, kterou bychom neměli hloupě oddalovat umělým roubením fitcenter, liposukcí a co já vím čeho ještě.

Popuknutí poslední.

Jedna celá generace vyrostla přikurtována k Harrymu Potterovi a už nestojí o máchání hůlkami, ale o pořádnou soulož a řešení důsledků z ní. Rowlingová si svou generaci drží pod krkem a láduje do ní, co jí je třeba. Příště se můžeme těšit na román z podnikatelského inferna, poté klidné drama z lehátka starobince. Ale vždycky se dočkáme velmi dobře odvyprávěného příběhu. To už je jednou na sichr.

Komentáře (0)