Kam zmizela žena z kajuty č. 10?

recenze

Lo Blacklocková pracuje jako novinářka pro cestovatelský časopis Velocity už deset let a stále čeká na povýšení. Když její šéfka onemocní, naskytne se jí jedinečná příležitost, jak dokázat, co v ní je. Spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti se zúčastní luxusní okružní plavby na soukromé jachtě po norských fjordech, která má příznačný název Polární záře, aby o tom napsala článek. Vše vypadá jako pohádka - noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace... Pro Lo tato pohádka však skončí, když v polotmě zahlédne, jak někdo srazí z paluby do moře nějakou ženu. Lo je jediná, kdo incident viděl, nikdo jí však nevěří - nejen, že nikdo z hostů nechybí, navíc ten večer vypila Lo víc alkoholu než je zdrávo, načež její historku někteří zpochybní...

Vydání této knihy jsem vyhlížela s velkou nedočkavostí a pomalu nemohla dospat dne, kdy se mi dostane do rukou a já ji otevřu. Teď po jejím dočtení mám pocit prázdnoty, přesto bych knize vytkla pár drobností, které se dozvíte níže.

Ruth Ware je anglická spisovatelka momentálně žijící v Londýně s manželem a malými dětmi. Vyrostla v Sussexu na jižním pobřeží Anglie a po vystudování manchesterské univerzity odjela načas do Paříže, aby se zase vrátila zpět do Británie. Vystřídala mnoho zaměstnání než se uchýlila ke spisovatelské činnosti. Její prvotina In a Dark, Dark Wood (Všude kolem černý les, Leda 2016) se stala bestsellerem Sunday Times a New York Times. Jelikož jsem její prvotinu nečetla, což se ale chystám brzy napravit, nemohu porovnat, která z těchto dvou knih je lepší. Světově úspěšnější se však stala Žena z kajuty č. 10.

Tentokrát jako první zhodnotím obálku, která je naprosto dokonalá! Moc se mi totiž líbí efekt tekoucích kapek, které jsou patrné nejen na pohled, ale i na pohmat. Vše umocňuje částečně rozpitý název knihy a rozbouřené moře, které vidíme skrz kulaté okýnko, a máme pocit, že na lodi plujeme také.

Co se týče příběhu, musím zmínit jistou podobnost s knihou, kterou zná téměř každý čtenář, a sice s Dívkou ve vlaku. Podobné znaky tkví v tom, že i zde je hlavní hrdinka tak trochu závislá na alkoholu, kterého si dopřává často a ve velkém množství, a to i přesto, že by vlastně alkohol pít neměla, jelikož bere dlouhodobě antidepresiva, jež mohou mít v kombinaci s alkoholem nežádoucí účinky. Spolu s Lo na jachtě pluje i její expřítel Ben, který si tyto informace nenechá pro sebe. Z toho důvodu Lo nikdo nevěří. Navíc vše podtrhuje fakt, že na jachtě žádný z hostů nechybí. Je možné, že si ten incident Lo vybájila? Sama Lo si začne klást otázky, zda opravdu není paranoidní, ale i přesto začne na vlastní pěst pátrat, co to vlastně pod rouškou tmy ze své verandy viděla.

Žena z kajuty č. 10 je i přes svůj zdlouhavý začátek psána lehkým stylem, do kterého se snadno ponoříte, protože se čte prakticky úplně sama. Vše je tajemné a mlhavé a vy se spolu s Lo ocitáte na palubě lodi a doslova cítíte, jak se Polární záře houpe pod vašima nohama. Při autorčině popisu podpalubí si představujete malé, ač útulné kajuty, úzké chodbičky vedoucí až pod úroveň hladiny moře, které ještě více umocňují pocit stísněnosti. Do toho si představte, že se mezi vámi nachází vrah, před kterým není úniku, neboť jste na širém moři a přístav je v nedohlednu. Pátrali byste po tom, co se stalo nebo byste vzpomínku potlačili? Navíc, když se začnou dít další podivné věci? Jak si vysvětlíte zjištění, že kajuta č. 10, v níž se měl onen incident odehrát, je od začátku plavby neobsazená, přesto si Lo minulý večer od ženy, která byla ubytována právě v kajutě č. 10, půjčila řasenku?

Čtenáři vyvstává na mysl mnoho otázek, přičemž si představuje nejrůznější možné i nemožné scénáře, co se vlastně v noci stalo. I já jich měla hned několik, ale nakonec jsem byla vedle jak ta jedle. Asi sto stran před koncem se odhalí část pravdy, která mě upřímně zklamala. Rozpačitá jsem byla nejen ze samotného rozuzlení, ale i z toho, že ono rozuzlení přišlo tak brzy. Marně jsem přemýšlela, co se ještě na nadcházejících stranách bude dít a zda následující stránky předčí onen tajemný a mlhavý začátek. Nechci tvrdit, že samotné rozuzlení mě nepřekvapilo, ano, bylo překvapující a nečekané, ale já asi očekávala mnohem víc. Stále jsem však doufala, že mě autorka ještě překvapí, ale bohužel se tak nestalo. Samotný závěr byl nejen předvídatelný, ale na můj vkus i celkem rychlý a sentimentální.

I přesto, že je tu jistá podobnost s Dívkou ve vlaku, určitě se tím nenechte odradit. Rachel z Dívky ve vlaku byla mnohem větší troska, než naše Lo. Pokud bych však měla tyto dvě knihy srovnat, Dívka ve vlaku mě zasáhla mnohem více, a to z toho důvodu, že byla prvním thrillerem ve své kategorii a ovlivnila tak nejen budoucí čtenáře, ale i spisovatele.

Na závěr jedno varování: Pokud vás vytáčejí hlavní hrdinky, které se utápí v alkoholu a navíc trpíte klaustrofobií, tato kniha nebude pro vás tou správnou volbou, i když jistou šanci byste ji dát mohli. Knize totiž nechybí pořádná dávka napětí a jedna nevysvětlitelná záhada, které notně musíte přijít na kloub.

Komentáře (0)