Kam čert nemůže...

recenze

Kam čert nemůže…nastrčí manžela (2018) / Maru.Maruska
Kam čert nemůže...
První kniha Aleny Jakoubkové, kterou jsem přečetla, se mi líbila, takže jsem se s radostí vrhla na další. Tentokrát jsem zvolila Kam čert nemůže, nastrčí manžela.

V minulé knize se mi líbilo, že hlavní hrdinky této spisovatelky nejsou žádné puberťačky, ale zralé ženy. Tady se nejprve zdálo, že to bude trošku jinak, ale nakonec si vlastně autorka drží svůj standard. Zuzka totiž vypráví příběh o tom, jak se zamilovala do Dušana - muže svého života. Když se s ním seznámila, bylo jí pouhých šestnáct let. A přiznejme si to, v tomto věku dokáže dívka natropit spoustu hloupostí. Jejich vztah a vše kolem něj bylo opravdu komplikované: hlavně proto, že Dušan byl o patnáct let starší. Otázkou ovšem je, jak velkou roli vlastně věk hraje. Někdy žádnou, jindy obrovskou.

Nyní (o několik let později) Zuzka stojí před zásadním životním rozhodnutím: má si vzít muže, který už je jejím partnerem několik let? Jaromír ji právě požádal o ruku. Jenže ona už jednou vdaná byla. Její manžel Dušan byl její životní láskou - alespoň to tak tehdy vypadalo. Co když to i tentokrát dopadne stejně? Nemůže znovu udělat stejnou chybu.

Však ji také rodiče tehdy před Dušanem varovali: chlap v jeho věku by měl mít rozum a nebalit mladé holky. Jen ji ukradne zbytek dětství. Jenže Zuzka se zamilovala. Nikdy k nikomu necítila to, co k Dušanovi. Nemohla se ho nabažit. Přece i v pouhých šestnácti se může člověk zamilovat na celý život, vždyť přímo její matka je toho důkazem. Jenže tatínkovi tenkrát bylo osmnáct a ne jednatřicet jako Dušanovi. Na to, aby Zuzana chodila s dospělým mužem, měla tehdy podle jejích rodičů ještě dost času. Na druhou stranu, když se Zuzka narodila, její mamince bylo osmnáct. Byla ještě na střední, maturitu před sebou...

Zuzana vzpomíná na nepříjemný rozhovor, který tehdy ona a Dušan vedli společně s jejími rodiči. Maminka a tatínek ho odrazovali od toho, aby jejich vztah pokračoval. Nevěřili, že jeho úmysly jsou zcela čisté. Trápil je až příliš velký věkový rozdíl. Přáli si, aby se spolu rozešli. Vyhrožovali, zakazovali, nařizovali... Žádné kapesné, žádná dovolená, jen brigáda. Ale Dušan se Zuzanou měli plán: jakmile bude Zuzce osmnáct, přestěhuje se k němu. Však má Dušan dobrou práci, dokáže se o ni pár let postarat. jediná osoba, která byla na Zuzčině straně, byla její babička.

Trestají tě za lásku, jako by byl středověk, přitom když byli mladí, tu svoji si prosadili. Je to dar, mít spřízněnou duši, která je na vaší straně.

Je pravda, že Zuzka o Dušanovi mluvila tak, jako kdyby se znali roky, jenže oni se znali pouhé tři dny. A přesto měli vše dokonale naplánované. A tvrdili, že se milují. Po třech dnech známosti? Takové představy opravdu působí trochu naivně. Navíc pak Dušan dostal nápad: Zuzka by přece mohla bydlet u své babičky, která s Dušanem nemá žádný problém. Jenže tak rozpoutal válku, kterou šlo zastavit jen těžko...

Téma, kterým se autorka zabývá je opět zajímavé. Věřím, že spousta čtenářek najde v knize i poučení. Rodiče se svým dětem neustále pletou do vztahů, na druhou stranu důvodem je to, že je prostě chtějí chránit. Je tedy komplikované dosáhnout nějakých kompromisů. Ovšem když si obě strany postaví hlavu, může to dopadnout právě jako v případě Zuzany. A to je trochu škoda.

Baví mě, že díla Aleny Jakoubkové nejsou příliš optimistická - alespoň je na první pohled. Je v nich zkrátka to, co v obyčejném životě: ne vždycky všechno dopadne tak, jak bychom si přáli. Zkrátka jsem ráda, že jsem narazila právě na tuto spisovatelku a její díla, která by klidně mohla být psána dle skutečných životů. Milovnicím vyzrálejších ženských románů je mohu jen doporučit.

Komentáře (0)

kniha Kam čert nemůže…nastrčí manžela recenze