Kajínkův život bez mříží

recenze

Jiří Kajínek je jeden z nejznámějších vězňů v České republice. A dost možná skutečně ten nejznámější. Po několika trestech za krádeže byl v roce 1998 odsouzen k doživotí za vraždu plzeňského podnikatele a jeho bodyguarda. Do podvědomí veřejnosti se nesmazatelně zapsal svým "slavným" útěkem z věznice Mírov.

O Jiřím Kajínkovi toho bylo napsáno a řečeno už mnohé. Nyní ale nakladatelství Fragment vydalo knihu, jejímž autorem je poprvé on sám. Autobiografie vznikala za velmi nestandardních podmínek, když dva redaktoři nakladatelství nahrávali po domluvě během návštěv Kajínkovo vyprávění, z něhož vzniklo zhruba 50 hodin zvukového záznamu. Výsledek rozhovorů jen s minimální redakční úpravou nyní vyšel v knižní podobě.

Jiří Kajínek v knize vypráví o svém dětství v Prachovicích na Chrudimsku, sestře Milušce, rodičích, ale i o zbraních, krádežích a životě ve vězení.

,,Byl jsem sice zloděj, ale ve srovnání s těmi dnešními, jen takový móóóc malilinkatý!"

Dozvíte se tak, že v dětství rád bruslil, rybařil, později sportoval, hrával karty nebo jezdil na motorce. Ta se mu málem také stala osudnou, když po jedné nezaviněné nehodě na několik dní ochrnul na nohy a zdravotní problémy ho pak trápily ještě několik let.

Pak přišel primář a říká: ,,Vypadá to na ochrnuté nohy a přerušenou míchu v bederní části. Dva obratle máte vyosené, vyjely z páteře a vypadá to, že ty nohy jsou vyřízené." A já mu říkám, jestli se to bude operovat, nebo co s tím? On na to: že se počká. Je ještě šance, že mícha není přerušená, že je tam jen komprese, a ty obratle ještě nemusely míchu uskřípnout úplně. Že prý počkáme a uvidíme co dál, podle toho, jak se to bude vyvíjet.

Jiří Kajínek vypráví i něco málo o svých láskách, školním prospěchu a možná někoho překvapí, jakou vysokou školu chtěl studovat.

Na řadu se samozřejmě dostane i jeho vášeň ke zbraním a zlodějská minulost. Kajínek vzpomíná na mnoho obvyklých, ale i nezvyklých skrýší, ze kterých si odnášel svou kořist. Ať už to bylo z trezorů, obyčejných skříní, ale třeba i z mrazáku s "upraveným" špenátem. Při té příležitosti také poradí, kam schovat vlastní cenné věci tak, aby je žádný zloděj nenašel.

Peníze a šperky se dají nalézt opravdu všude možně, kde byste to nikdy ani netušili.

Součástí knihy je v závěru i delší interview, ve kterém Jiří Kajínek odpovídá na mnoho různorodých otázek. Dozvíte se tak, jakou poslouchá hudbu, jaké čte knihy, ale i to, co si myslí o homosexualitě, nevěře nebo zda někdy někdo okradl také jeho.

Kromě samotného vyprávění obsahuje kniha i kopii Kajínkova školního vysvědčení, obnoveného řidičského průkazu, ale i mnoho fotek z rodinného alba, které poskytla jeho sestra. Nechybí ani popis několika cviků, kterými se on sám udržuje v kondici.

Můj život bez mříží je velmi zajímavá kniha, která přináší možnost nahlédnout do osoby známého vězně. Poznat jaký je, jak vnímá svoji minulost, i co ho udržuje v optimismu. Čtenář dostává možnost utvrdit se v osobním názoru nebo vlastní mínění na něj zcela přehodnotit. Ať už jakýmkoliv směrem...

Komentáře (1)

10.04.2014

binysek

já osobně žasnu nad tím, jak právě tento muž, usvědčený zloděj a vrah, dovedl pobláznit tolik lidí, kteří věří v jeho nevinu, mám pocit, že se o totéž před ním pokoušel jiný doživotně odsouzený, tomu se to ale nepovedlo. Svět chce být patrně vážně klamán.